od: Jiří I.Zahradník
Anotace: (Volně inspirováno motivem známé písně.)
Měl jsem rád kraj, kde jako kluk jsem žil,
kde voněl déšť a kde jsem šťastný byl.
Když s koledou jsem z návsi domů šel,
v tašce pár vajec, v očích jaro měl.
Měl jsem rád vlahý vítr ve vlasech,
když svět se rodil v ranních úžasech.
Vše rozkvétalo, každý kout byl chrám,
kde dětský sen jsem tiše skrýval sám.
Měl jsem rád květ stromů a kosů zpěv,
i vůni luk a v mysli žádný hněv.
Krásnější kraj už nikde nehledám,
vzpomínku z mládí v srdci stále mám.
A ještě povím, co neměl jsem rád,
tu chvíli trapnou, ten nevlídný chlad,
když doktor rukou studenou jak sníh
mi na vejce sáhl, až přešel mě smích.

Text působí jako prostá, srdečná vzpomínka s lidovým rytmem a nenadálým humorným obratem na konci.
Celkový dojem: poezie se opírá o jednoduchý, zpěvný verš, který čtenáři rychle zpřítomní atmosféru jarního dětského Velikonoc. Hlas vypravěče je přímostí a nostalgií přesvědčivý; obrazy deště, vlahého větru, květů a ptáčího zpěvu fungují jako snadno sdílené smyslové kotvy. Poslední čtververší přináší překvapivý, humorně-travestijní zlom, který mění tón a dává básni pointu.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Závěrečné zhodnocení: jedná se o sympatickou, lidově laděnou básničku s funkčními obrazovými prostředky a účinnou pointou, která však těží především z jednoduchosti a ne vždy nabírá větší poetickou originalitu. Pokud autor chce text posunout dál, stojí za to pracovat na zjemnění rýmů, prohloubit metaforiku a buď lépe připravit, nebo více rozvést závěrečný obrat, aby neubíral čtenářsku rezonanci původní líbezné nostalgie.
04.04.2026