od: Kohaku
Anotace: Výjimka maličko pootevřu. Tato báseň vznikla asi před rokem. S neslyšícím kolegou jsme vedli rozhovor na téma: Vnímání hudby neslyšícími a slyšícími. Cestou domů jsem napsal verše. Opět s ozvěnou. Báseň byla malým impulsem ke vzniku první sbirky. Děkuji.
Ať slyšíš, nebo neslyšíš,
neslyšně slova slyš.
Slova vnímej s citem, směle,
pohybem i chvěním v těle.
Takto slova pochopíš,
ať slyšíš, nebo neslyšíš.
Působí svým úsporným, rytmickým jazykem jako krátká meditace o naslouchání, která staví na opakování a tělesném vnímání.
Celkový dojem: báseň je kompaktní a zřetelně direkční — mluví k čtenáři přímo a opakováním fráze „ať slyšíš, nebo neslyšíš“ vytváří rám, který dává textu soudržnost. Hlas je didaktický spíše než vypravěčský, verše směřují k vnitřnímu postoji: slyšet se tu neomezuje na fyzický sluch, ale nabírá ambici vnitřního, tělesného naslouchání.
Silné stránky:
Slabé stránky:
Závěrem: text funguje dobře jako krátké, intenzivní zamyšlení o naslouchání — osloví čtenáře svou jednoduchostí, rytmem a tělesným obrazem naslouchání. Pokud by autor chtěl téma rozvinout hlouběji, mohlo by pomoci více konkrétních obrazů nebo ukázek interakce se „slovy druhých“, ale jako minimalistická meditace má báseň vlastní sílu a okamžitý účinek.
09.04.2026