od: šuměnka
Anotace: včerejší momentka
deviantArt.com

*
V přechodu noci
na patře ticho --v doznívání
co chutná po včerejšku
.
Nový den právě procit
a slepené má dobrozdání
jak roztomilou spřežku
.
okraje do přívěšku
a ruce bez instrukcí
--hledá si svoje místo
.
jen sólo - bez útěžku
jak možnost v rekonstrukci
pro definici čistou
.
významy v nařasení
přesmyčky do záhybů
vše kroutí se, jak dráty
.
omyl se moudře cení
posun, je dělat chybu
a úsudek je svatý
.
a někde v mezičase
kdy praská perspektiva
přichází vyústění
.
na patře ticho zase!
Den s úsměvem si zívá
k přechodu nové změny...
* *
Text působí jako úsporná, téměř hudební meditace o přechodu mezi nocí a dnem, o drobných změnách vnímání a o tom, že chyba je součástí tvoření. Celkový dojem je převažně pozitivní: báseň drží jednotné lyrické rozpoložení, pracuje s opakováním a promyšlenou krátkostí verše, čímž vytváří pocit křehké, přechodné rovnováhy. Jazyk je střídmý, mnohdy obrazný (spřežka, sólo, omyl se moudře cení), a postupné proměny od ticha k novému dni jsou vystavěny s citem pro rytmus a ozvěnu.
Mezi silné stránky patří jasné sjednocení tématu liminality a konstrukce obrazu „na patře ticho“ jako kotvy, ke které se text pravidelně vrací; to dodává básni rámec a symetrii (otevření — rozvinutí — návrat). Autor umně pracuje s muzikálními metaforami (spřežka, sólo, útěžek), které zároveň znějí metaforicky i prakticky a podporují pocit rekonstrukce a hledání místa. Krátké verše a volné interpunkční pauzy vytvářejí dýchání textu — čtenář vnímá jakousi „přechodnost“ i v tempu čtení. Některé neologismy a obrazná spojení (dobrozdání, útěžku) dodávají básni osobitost a zanechávají prostor pro asociace.
Slabiny vyplývají především z místní nejasnosti jazyka: obraty jako „procit“, „dobrozdání“ nebo „útěžku“ mohou být záměrné poetické neologismy, ale zároveň hrozí, že u části čtenářů vyvolají zmatek místo posílení obrazu. Interpunkční a typografické volby (např. rozložení pomlček, teček a malé začáteční písmeno po odstavcích) jsou sice stylistické, ale občas narušují plynulost čtení; pokud byly zamýšleny jako výrazový prostředek, fungují — avšak ne vždy konzistentně. Závěrečné „k přechodu nové změny...“ působí trochu tautologicky a mohlo by být ostřeji formulováno, aby závěr nepůsobil poněkud roztříštěně.
Celkově jde o zdařilou krátkou báseň, která silně funguje v rovině nálady a zvukového cítění; text nabízí poetické obrazy a myšlenky o chybě, rekonstrukci a přechodnosti, které čtenáře osloví. Doporučil bych zvážit drobné jazykové a interpunkční úpravy tam, kde neologismy zastiňují srozumitelnost, a případně zužitkovat závěrečnou větu jako ostřejší pointu — pak může mít text ještě výraznější dopad.
12.04.2026