od: šuměnka
Anotace: odezva na; dell fí - od enigmana - https://www.liter.cz/poezievproze-zivot-955130-cist
deviantArt.com

*
umění podvádět - jen tak --jen pro pohrání
nevážně točit Svět – vyvolat lehké zdání
pro klid – být ruchu dál – i mimo testování
je jako zvolnit běh
a nechat krok, by mapoval –dimenze planin
v živoucích snech
.
delfín si s Ní dnes hrál – a nezbyl čas na: ani
sem, a ani tam - a dál -- zůstalo prolínání
v tom místě jediném - v Tom jednom okamžiku
spojeni v síle čista
zřít reality vjem - obrazy přechodníků
tvořené; Duchem místa
.
úvahy stekly se - k poznání jehly uchem
k otázkám v elipse – k studnici nikdy suché
--stačí se soustředit – a ptát se nitrem těla
odezva přijde hned
stačí ji zachytit - aby zas nezmizela
a nechat ji --dál horce rozhořet...
* *
První dojem z textu je meditativní a snový — autor pracuje s pocitem prolínání vjemů, času a vnitřního prožívání.
Dílo působí jako krátká, volně asociativní básnická promluva, která klade důraz na momentální zkušenost a schopnost vnímat „meziprostor“. Jazyk je úsporný, fragmentární a využívá výrazných obrazů (delfín, jehla, studnice), které vytvářejí dojem jakési intimní mystiky. Volba volného verše, přerušení mezerami, tečkami a pomlčkami podtrhuje rytmus rozjímání a umožňuje čtenářovi vstoupit do přerušovaného toku myšlenek. Některé obraty — „umění podvádět“, „točit Svět“, „spojeni v síle čista“ — jsou silné tím, že naznačují etické či existenciální napětí mezi hrou a vážností, mezi vnějším a vnitřním světem.
Mezi nejsilnější stránky patří práci s obrazností a schopnost vyvolat náladu bez rozvláčné expozice: minutová scéna „delfín si s Ní dnes hrál“ funguje jako jádro, kolem něhož se točí ostatní myšlenky. Efektivní je i využití prostorových a časových kategorií („sem, a ani tam - a dál — zůstalo prolínání“), které dávají pocit přesahu jedné konkrétní chvíle do širšího vnímání. Stylové prostředky (nepravidelné interpunkční pauzy, bílé místo, fragmenty) práci zpomalují a nutí k pozornému čtení — což odpovídá tématu soustředění a zachycování okamžiku.
K textu patří i slabší stránky, které jsou patrné přímo z podoby básně. Někdy působí typografické zpřeházení (neobvyklé mezery, časté pomlčky, náhodné tečky, kapitálky u zájmen „Ní“, „Tom“) spíše rušivě než esteticky promyšleně; čtenář může ztrácet plynulost a smysl větných vazeb. Některé obrazy zůstávají příliš neurčité — například „umění podvádět“ nebo „spojeni v síle čista“ mají silný náboj, ale nevyvíjejí se dál do konkrétnější reflexe, což nechává část konceptu nedostatečně rozvinutou. Také občasné fráze jako „studnici nikdy suché“ působí na hranici frázeologického klišé a mohly by být formulovány originálněji, aby lépe kontrastovaly s jinak osobitým jazykem textu.
Celkové zhodnocení: jde o sugestivní a komorní báseň, která úspěšně vytváří atmosféru prolínání vjemů a vnitřních otázek; silné obrazy a rytmická fragmentace fungují jako pozvání k pozornému čtení. Aby text působil ještě přesvědčivěji, doporučil bych mírné srovnání typografie a interpunkce, větší konkrétnost u některých metafor a případné protažení nebo prohloubení klíčových motivů, které mají potenciál rozvinout se v hlouběji rezonující myšlenku.
13.04.2026