Bohové na obrubníku

✠ ☸ ॐ ✠ ☸ ॐ ✠ ☸ ॐ ✠ ☸ ॐ ✠ ☸ ॐ

Víte co, kluci? Posrali jsme to. Učili jsme je lásce a oni z toho udělali války. Učili jsme je svobodě a oni z toho udělali klece. Učili jsme je pravdě a oni z toho udělali lži.

„Tebe Ježíši zavraždili na Kříži za to, že Jsi jim říkal Pravdu." — Ježíš si zapaluje cigaretu z nedopalku.

Zatáhne z cigarety, rozkašle se a plive na chodník.

„Zavraždili?" Směje se hořce.

„Ne, kluci. To bylo horší. Udělali ze mě značku. Ježíš™. Registrovaná ochranná známka lásky a odpuštění. Prodávají mě na tričkách, na křížcích, na kondomech s nápisem -Ježíš chrání. Mám vlastní energetický nápoj - Svatodušní energie.

Další zatáhnutí. Kouř mu stoupá k očím.

„Víte, co je nejhorší? Že jsem jim to usnadnil. Nechal jsem se zabít. Myslel jsem si - ukážu jim lásku až do konce. A oni z toho udělali... co? Obchod. Církve. Války v mém jménu."

Krišna si pohrává s prázdnou lahví.

„Aspoň tě zabili rychle. Ze mě udělali boha. Z člověka, který chtěl jen žít a milovat... udělali modlu s modrým obličejem. Tisíc rukou, tisíc jmen. A víš co dělají v mých chrámech? Bijí se o to, kdo má pravdu. A pak se narodí znovu - do stejného pekla. Pořád dokola. Bez konce."

Buddha tiše pozoruje projíždějící auta.

„Vy dva aspoň máte chrámy. Já mám jen sochy. Tlustého smějícího se chlapa v čínských restauracích. Maskota štěstí. To nejsem já, kluci. Nikdy jsem se nesmál. Viděl jsem příliš mnoho utrpení."

Ježíš zašlápne cigaretu.

„Ale víte co? Pořád je miluju. Ty idioty. Pořád. I když mě prodávají, i když se bijí v mém jménu. Protože jsou jako děti. Strašně hloupé, krutě sobecké děti. Ale pořád děti."

Buddha zvedne hlavu od aut.

„Prázdnota, kluci. Všechno je prázdné. Jejich nenávist, naše zklamání, i tahle ulice. Prázdné. A víte co? To je osvobozující. Když je všechno prázdné, nemůže vás nic zranit. Ani to, že z vás udělali sochu pro turisty."

Krišna hodí lahví do koše.

„Reinkarnace? Hovadiny. Narodí se znovu jako stejní sobci. Do stejných válek. Se stejnou nenávistí. Karma je jen... jen další lež, kterou jsme vymysleli, aby měli naději."

Ticho. Jen projíždějící auta a vzdálený hluk města.

Z temnoty se ozývají kroky. Světlo baterky je zasáhne do očí. Kroky se zastavují před nimi.

„Dobrý večer, pánové. Občanské průkazy."

Buddha se tiše směje. Všechna světla ve městě zhasnou na tři sekundy.

„Co... co to bylo?" Policistka couvá.

„Oops," Buddha pokrčí rameny. „Někdy se mi to stane, když se směju. Starý zvyk z dob, kdy jsem dosáhl osvícení."

Pak se zastaví. Podívá se na ně pozorně.

„Počkejte. Vy... vy nejste opilci, že ne?"

Ticho.

„Ježíš Nazaretský. Krišna. Buddha."

Pomalu si sundává čepici. „Kurva. Kurva, kurva, kurva."

Sedá si k nim na obrubník.

„Víte, co je nejhorší? Že jsem věřící. Celý život. Chodím do kostela, modlím se, čtu bibli." Směje se hořce.

„A teď vás vidím tady. Na ulici. Jako bezdomovce. A víte, na co myslím?"

Ježíš tiše čeká.

„Myslím si: Proč jste nás neopustili dřív? Proč jste čekali, až si to tak poseremе?"

Vytahuje služební zbraň. Pomalu.

„Víte, co dělám každý den? Dnes jsem sbírala kusy třináctiletého kluka po kolejích. Včera jsem držela matku, která našla svou dceru znásilněnou a zabitou. A říkám si - kde jste, KURVA, byli?"

Namíří zbraň na Ježíše.

„Dva tisíce, pět tisíc let utrpení. A vy sedíte na obrubníku a filosofujete?!?"

Ježíš se nedívá na zbraň. Dívá se jí do očí.

„Dcero..."

„NEŘÍKEJ MI DCERO! Jsem policistka! Jsem ta, co uklízí bordel, který jste nechali za sebou!"

Krišna tiše: „Zabij nás. Nebude to poprvé."

„To je ono! Nebude to poprvé. Jako by lidský život byl jen kurva hra pro vás!"

Buddha: „Není to hra. Je to lekce."

„LEKCE?!" Zbraň se jí třese v ruce. „Moje dcera má leukémii! Osm let! Včera se mě ptala, proč ji Bůh trestá! OSM LET! Jaká je to kurva lekce?!"

Ticho. Jen vzdálený hluk města.

Ježíš pomalu vstává.

„Víš, co je nejhorší? Že máš pravdu. Úplnou pravdu. Jsme zbabělci. Všichni tři."

„Opustili jsme vás. A víš proč? Protože jsme se báli, že když se vrátíme... že vás přestaneme milovat."

Slzy jí stékají po tvářích.

„A víš co? Nestalo se to. Pořád vás milujeme. I teď. I když na nás míříš zbraní."

„To je ta lekce, kterou jsme se báli naučit. Že láska není o tom být dokonalý. Je o tom zůstat, i když je všechno v prdeli."

Policistka spouští zbraň.

„Takže... takže co teď?"

Buddha: „Teď jdeme domů. Všichni. Ty ke své dceři."

Krišna: „A začneme znovu. Pořád dokola."

Policistka si utírá oči.

„A co když to nikdy nepochopíme?"

Ježíš: „Pak budeme milovat dál. Bez důvodu. Bez naděje. Protože jiná možnost neexistuje."

Policistka vstává. Schovává zbraň.

„Dobře. Jdu domů. K Aničce."

Odchází...

Tři muži zůstávají sami.

Dlouhé ticho.

Krišna: „Tak co, kluci? Lhali jsme jí?"

Buddha: „Samozřejmě, že jsme lhali."

Ježíš: „Její dcera zemře za tři měsíce. Víme to všichni tři. Prokletí božského vhledu."

Krišna hulí trávu.

„Víte, co je nejhorší? Že za tři měsíce, když ta holčička zemře... její matka se sem vrátí. Bude nás hledat."

Buddha: „A my tady budeme. Pořád. A budeme jí lhát znovu."

Ježíš: „A ona nám bude věřit. Znovu. Protože alternativa je horší než naše lži."

Ježíš si zapálí další cigaretu z nedopalku, dopálí ji až na konec, spálí si při tom prsty.

„Bolí to, kluci. Pořád to bolí."

„Dobře. Aspoň víme, že ještě existujeme."

Vzdálené sirény se blíží. Někdo z oken si všiml tří podezřelých mužů a zavolal policii.

Krišna: „Zase utíkáme?"

Buddha: „Kam? Před čím?"

Ježíš vstává, oprašuje si kalhoty.

„Před pravdou. Jako vždycky."

Tři stíny mizí v uličkách. Město žije dál.

Nic se nezměnilo.

…