Milostné menu: Servírováno po kouskách

                                                        Kapka potu na kůži
                                                znásilňuje tělesnost.
                                     Krade intimitu kontur.
                        Nahý před vlastním tělem,
            mapuji své hranice bez svolení.

 

       V cikádách rozkoše
tonu ve vlastním bzučení.
       Svou intenzitou
                rozbíjím poháry světla.

 

                         Střepy skla v bílé kaluži,
                                   řežu tě rosou lásky k tobě —
                                             jediná vzpomínko proniknutí.

 

Prázdné ruce hladí známé obrysy.
            Každý dotek je hledání cesty zpět
                      do milované kůže.
                                Vzduch má stále tvar jejího těla.

 

                                                Skládám tě ve vzpomínkách.

 

Tvůj smích, tvé vzdychání,
        tvůj způsob, jak se mě dotýkáš,
                jak mě mapuješ a jak ve mně procitáš.

 

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

 

M
r
t
v
á

ž   e  †  n  ‡  a

n
a
š
e
h
o

m
i
l
o
v
á
n
í
.

▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓▓

 

Spím s ní v posteli,
        má stejné jméno jako ty.
                  Pronikám do ní,
                           abych udusil červené ptáky.

 

Lámu ji prsty do tvých pozic,
     vyřezávám do ní tvé jméno.
            Z její kůže pletu copánky,
                     dokud nezačnou krvácet.

 

                                 Má tvůj tvar,
                                       když ji zlomím správně.
                                             Škrtím ji podle tvého rytmu.
                                                       Když ji olíznu —
                                                                 chutná stejně.

 

Kradeš vzduch
  někde jinde.
    Našla jsi jiné tělo.

 

        Proto zavírám oči.
            V temnotě za víčky
                prší akvarel.

 

                        Barvy stékají,
                              prokousávají tvar
                                   tekutými zuby.
                                         Ryby plují vzduchem,
                                                 aby se zadusily.

 

Jsi průhledná clona
          v mých očích.

                    Prosvítáš —
                              někdy.

 

Ve světě, kde slzy
         vypalují stigmata
                  smutku.

 

                            Bojím se otevřít oči,
                                    že tě znovu uvidím…

 

                                             Ale ještě víc se bojím,
                                                     že už nikdy nebudu moct
                                                                 spolknout tvoje oči.

 

K
o
n
e
č
n
ě

t
ě

m
á
m
.

 

                                                               V lednici.
                                                                   Po kouskách.
                                                                       Tvoje oči chutnají
                                                                                   jako slzy.

                                                                                           Kousnu,
                                                                                           křupnou…