Pro Klauna

Milý Klaune!
Píši Ti z planety Cirk. Nebudu psát Cirkus, poněvadž ten kus odnesla opice Tygrolína. Tygrolína proto, že se dlouho kamarádila s tygrem. Na této planetě se taky chodí do práce, a žije celkem normálně.
Napíši Ti o svém dnešku.
Dnešek byl...kdybych byla sprostá, řeknu k posrání...ale jsem kultivovaná a tak napíšu k podělání. Kolegyně marodí už pátý měsíc, dělám práci za ni. Fatální pády na dno mozku. tam už pak neni nic.
Dnes abych se trochu rozptýlila, vzala jsem knihu z knihovny - dotáhla jsem jich patnáct - Claudius bůh a jeho žena Messalina. Nasadim brejle, otevřu a tam na mně mezi stránkama čekal černej stočenej chlup z něčí genitálie. Což mne tak rozladilo, poněvadž taková záložka mne tedy nenapadla, knihu jsem zase zavřela a šla jsem na sádlo.
Máme po zabijačce sádlo ve smaltovaným žlutým kýblu. Poněvadž jsou horka, teče. Chtěla jsem ho dát do sklenic a do lednice. Abych přišla na jiné myšlenky, vzala jsem si sluchátka - špunty a přehrávač. Vstala jsem ale od kýblu tak nešťastně, že mi jedno to špuntosluchátko padlo do toho sádla. No co s tím chceš dělat? Sádlo v těch dirkách - vymýt horkou vodou nejde, totálka....ach jo....a Ty říkáš, že máš špatný dny.
Tak. Budu Ti psát, dokud Ti nenaroste zase ten červenej nos. Poněvadž v něm je všechno. Celej svět. Šťastnej svět. A až se tak stane, budeme mít radost. Velkou radost. Pak možná Tygrolína vrátí ten kus. A zažijeme pořádnej cirkus.
Měj se hezky. zase napíšu.
Anděl.
(zatímco Ti píšu, pálí se mi na plotně fazolovej guláš. Přerazím to čili. Bude pěkně vostrej.)