reevoluční...

vy se nepodobáte!
nikomu ze známých individuí
vykřikla jsem
a zděšeně sleduji
jak se blíží
lehce klátivou chůzí
od nízkého čela až dolů
jen tak bez ničeho
a v mělce rýhovaném mozku
se nejspíš shlukují
chuchvalce myšlenek
mlžících logiku
vazeb a spojů…

z vašeho dechu
zavanula step a prales
temné hlubiny
neprobádaný pravěk
jako bych se ocitla v džungli
svírána chapadly lián
sevřena lupeny bezedného kalicha
palčivého nitra
panika zaplavuje hlavu
a šíří se jako požár
mám strach…

kdo mě zachrání?
ale před čím vlastně?
chci být vůbec zachráněna?
proč si vlastně tak obřadně vykáme?
já jsem Anoia
teď se musíme políbit Divousi
nádherně vzrušující strach…