Ples

Škaredím se na Oskarův zadek
na její přírodní zrzavý vlasy
na tvůj nos nahoru
a mám to silně v piči

 

Patří mi tenhle sál,
všechny ty usměvy,
můžu je mít všechny
jen tebe ne

 

"a to mě nebaví, nebaví, hrajte..."

 

všechno se dá ofejkovat
jen ne ty postele, do kterejch člověk leze
můžeme lhát jako když tiskne a nikdo nic nepozná, dokud nás tma nesežere
dokud lidi nezjistí, co ste zač a budete jako nakaženi morem
jak ztratit všechny přátele a zůstat uplně sám
noste sebou napsané všechny své hříchy na kůži a pak se svlékejte na potkání
tak dlouho, až to přestane bavit i vás samotné, kdy vás všichni budou nesnášet pro vaši upřímnost
potlačovanou zlost na celej svět, která vyvěrá z vašich očí a ten hlasitej štěkot vyděšenýho psa, kterej nejvíc štěká předtím než začne kňučet..

 

ty jsi s ní
a já už s tebou nechci být,
trhám si sen i s kořenem z vnitřností
dělám to systematicky a vědomě, i když po něm tam nic nezůstane

 

"sundej kravatu, dej boty na patu, chci být milovaná.."

 

tvá slepota, tvá cizota mě sundala
fakt ji máš rád, nevidíš neslyšíš nic
nepoznávám tě
jsem holka z nemanic, neslušná a nehezká nemám nic natož srdce, někde na půli cesty do tý šatny na chodbě mi puklo
spokojen budíž ty
potřebuješ ji, je milá, hezká, je s ní sranda a je naprosto nekomplikovaná
a mě napadlo, kolik asi dostanu za ublížení na zdraví, jsem agresivní, kousavá, rozmarná a ulhaná, ufňukanej egocentrik a v podstatě se neumím pochválit, protože sebelítost je můj cíl
protože bych tě rozsekala, rozbila tě do posledního kousku, roztříhala na cáry, za to co sem ti kdysi dávno udělala
a tys mi to dovolil, sebemrskám se a ty to nesnášíš, pokud mě nemrskáš sám
zlost raději milost, prosím
prosím a citím se ponížená, před osudem, přede všemi, co sem to za člověka

 

"ze tváře vyčtu vám výsměch.."

 

chytám se stébel, která ona rozšlapala podpatkem střevíce do podlahy parketu
vidím tě kroužit s ní v oběti a vzpomínám na jedinej tanec, kterej sme spolu měli a na to, že si mě nikdy nedržel tak jako
jí, a bojím se, že to není falešný a chce se mi tak bulet..že se směju ještě víc
sem přece holka z nemanic
nemá víc
nemá lásku

neumí jí dát a príjimat

 

nabízím ji na potkání, jsem k mání pro šejdíře, lháře a vyděrače
to jediné co umím, vytočím číslo a napískám si orgasmus, protože dnešek mi ho dluží.. protože duši mám tak bolavou, že to musím něčím zabít

 

"..proklínám, ty tvoje ústa proklínám.."

 

je to takovej ten pocit, že by sis radši vystřelil mozek z hlavy, než abys ho viděl s jinou, ale to znamená, že ho miluješ

 

a když naplním sama sebe tím agresivním hněvem a pozbydu veškeré elegance svých činů, slušnosti a sebekontroly v hlavě mi zní jen jedna věta..jsi jenom malej ošklivej blbeček, co neumí chodit normálně a za celou dobu, cos mě znal, jsem
tě tolik ponížila dělala z tebe takovýho vola, že ty mi to nemůžeš vrátit ani za sto let..ať uděláš cokoliv, ať škrtneš sirkou a necháš mě hořet ..ať mi uděláš cokoliv..nemůžeš vyhrát

 

"c´est la vie...tím to končívá.."