Zazvonil zvonec a pohádky je konec

Nechoď, neotvírej dveře mé,
trápení přetrvávají stejné,
možná i tebe, jako mne žal svírá,
zcela novou bolest započíná.

Nastává běh na dlouhou trať,
mám,
opravdu mám strach,
co přinese nový den,
jak dokáži žít v něm,
zase vylítl srdeční tep,
namísto lásky hněv,
zvláštní duše popěvek.

Čekat na zítřek,
zda-li přivítá úsměv
nebo zmizíme v hranici třísek
a ve vůni škrtnutí sirek,
nezbude po nás nic,
ani v kosti morek,
raději kolt plný kulek
a vystřelit z hlavy ..... !!