Rhesus faktor -

Anotace: Někam tam patří „há“. Ale napřed něco škrtněte. Klidně všechno. Já nemůžu nic.

Sbírka: plamenné dialogy klínovým písmem

 

   

..

 

alfa

 

Chybíš mi. Tečka?  Vykřičník? V hlavě tichý křik den co den.  Noc co noc opřená jen o bezmoc. V mysli hledám bod zlomu, odkud už nešlo vrátit se. Vrátit nic. Domů.

 

Kdy zmizel obsah a zůstal nepoužitelný obal bez možnosti recyklace? Nic nejde vracet jako prázdné láhve. Kdy braní převážilo dávání, rovnováha se zhroutila sama v sobě a nic už nešlo zachránit?

 

Myslí mi bloudí spousty mužů a žen a otevřené dveře se zavírají, zatímco se otevírají jiné. Jinde, kam nechci ani dohlédnout

Také jsou tam zvířata a démoni. Je to ztracený svět, co bolí v každém koutě mého já, kam se kutálí při otřesech, co způsobují kroky. Tvoje kroky ve vojenských botách. Jdou dál.

Je to noční můra, co nekončí svítáním. Je to plíseň bez ambicí stát se lahodným sýrem. Ztratila jsem sama sebe v obrovském labyrintu a už se nikdy nemůžu najít. Nikdo mě už nikdy nenajde a zapustím tam kořeny. Porostu a budu košatět a když se pak rozhlédnu, z výšky, ty stěny, co mě dřív věznily, budou slabé, průhledné a uvidím cestu i východy.

Kde jsme my. Tečka? Vykřičník? A ty schody bez konce, organizovaná mysl Němce, disciplína Japonce. Uniforma, taktovka, kýbl plný odpuštění. Kde je, co není? Kdy bylo, co nebude? Do ráje, s osudem.

 

..

 

F&F beta

 

 

Chybíš mi. Tečka?  Vykřičník?

V hlavě tichý křik den co den. 

Noc co noc opřená jen o bezmoc.

V mysli hledám bod zlomu

odkud už nešlo vrátit se.

Vrátit nic. Domů.

 

Kdy zmizel obsah

a zůstal nepoužitelný obal

bez možnosti recyklace?

Nic nejde vracet

jako prázdné láhve.

Kdy braní převážilo dávání

rovnováha se zhroutila sama v sobě

a nic už nešlo zachránit?

 

..

 

Myslí mi bloudí spousty mužů a žen

a otevřené dveře se zavírají

zatímco se otevírají jiné.

Jinde, kam nechci ani dohlédnout.

Také jsou tam zvířata a démoni.

Je to ztracený svět

co bolí v každém koutě mého já

kam se kutálí při otřesech

co způsobují kroky.

Tvoje kroky ve vojenských botách.

Jdou dál.

 

Je to noční můra

co nekončí svítáním.

Je to plíseň bez ambicí

stát se lahodným sýrem.

Ztratila jsem sama sebe

v obrovském labyrintu

a už se nikdy nemůžu najít.

Nikdo mě už nikdy nenajde

a zapustím tam kořeny.

Porostu a budu košatět

a když se pak rozhlédnu

- z výšky -

ty stěny, co mě dřív věznily

budou slabé až průhledné

a uvidím cestu i východy.

 

Kde jsme my. Tečka? Vykřičník?

A ty schody bez konce

organizovaná mysl Němce

disciplína Japonce.

Uniforma, taktovka

kýbl plný odpuštění.

Kde je, co není?

Kdy bylo, co nebude?

 

Do ráje, s osudem.