Půlnoční rozhovor...

Půlnoční rozhovor...

Anotace: Experiment...

Kdysi si věřila, že se něco změní,

Teď věřit přestáváš, tušíš, že tomu tak není.

Tvá mysl- pustý prach,

Chtěla bys bojovat, ale nevíš jak.

Sedíš sama, vedle tebe ty,

Na vlnách podivna, na cestě k iluzi.

Myšlenky tvé, spoutané v kleci,

Takhle to nekončí- začíná přeci…

 

 

 

A: Tak co?

B: Co, co?

A: Musím uznat, že jsem netušil, že dojdeš až sem… Máš můj obdiv.

B: Nevím, jestli je co obdivovat…

A: Ale no tak, nebuď skromná, ty jsi přeci nikdy nechtěla být uvězněna v tomhle světě… Vždycky jsi tušila, že existuje něco víc.

B: Zašlo to už moc daleko, vymklo se mi to kontrole…

A: Ty sis vážně myslela, že tohle ukočíruješ? Sama?

B: Co jsem si měla myslet?

A: Naivita, ta vaše lidská naivita. Myslíte si, že všechno zvládnete sami…

B: Nech mě být… A vůbec, kdo vlastně si?

A: Tobě to stále nedochází? Ptáš se své vlastní součásti, kdo je?

B: …

A: Proč mlčíš? Konec konců, stvořila si mě sama… A podívej se na to, kam až jsme spolu došli…

B: Chci to vzít všechno zpátky, vrátit se na začátek, přetočit hodinky v čase…

A: Na to už je pozdě, nemyslíš? A navíc, neříkej mi, že tohle všechno chceš opustit.

B: Mám z toho všeho i z tebe strach.

A: A já myslel, že tě děsil ten skutečný svět. Proto tohle všechno… Nebo se snad mýlím? Otevři oči, a dívej se chvilku okolo sebe, copak ty nevidíš, co se kolem tebe děje?  Vy lidi, stvoření tak tupá, že místo toho, abyste stáli při sobě, tak se navzájem vraždíte. Ničíte svůj domov, pro věci hmotné a materiálnost… Možná byste neměli zapomínat na to, že tu nežijete sami…

B: Třeba není ještě tak zle… Třeba to lidem dojde… Možná, … Možná že se něco změní.

A: Tak tomuhle ty teď věříš? Netušil jsem, že jsi věřící, zapálila jsi vlastně někdy v kostele svíčku? Nebo se pomodlila? Podej mi oheň…

B: Proč, chceš zapálit Bohu svíčku?

A: Ne, nevěřím v boha… Chci si zapálit cigaretu…

B: Tady máš…  Vždyť se na to podívej, copak to není bláznivé? Žít celý život ve světě iluze a fantazie? Je léto, a já při pohledu z okna vidím padat sníh… Brzy se z toho zblázním!

A: Tak s tím se budeš muset vyrovnat… Víš co? Možná moc přemýšlíš a právě tohle tě dostalo až sem. Když jsme tak u toho… Tohle je další vaše vlastnost, myslíte si, jak jste nejchytřejší, jak přes vaší chytrost a inteligenci není. Z čeho tohle vlastně plyne? Že jste chytřejší, než šimpanzi? Ale i oni si umí oloupat banán. Trocha pokory by vám neuškodila…

B: Já vím…

A: Nic nevíš! Jinak by ses jich nezastávala…

B: Já se jich nezastávám, jen je nechci zatracovat, věřím, že se dokážou změnit… A uhas už tu cigaretu…

A: To ty jsi ta, kdo z nás dvou tady kouří…

B: Pravda, jsi jen halucinace… Výplod mé fantazie, tady alespoň vidíš, jak už se v tom ztrácím…

A: Zvykneš si…

B: A co když nechci?

A: Budeš muset, už je pozdě na to, abys to všechno vzala zpět… Nebraň se tomu a raději se tomu poddej. Konec konců, bude to tak pro tebe snazší.  A podej mi znova ten oheň… Kouříš jednu za druhou…

B: Co ti je po tom…

A: Vytváříte si závislosti, které vás akorát ničí – to je ta známka vaší inteligence a chytrosti…  Jste směšní… A navíc, nezapomínej, že máme jedny společné plíce, mám právo se ozvat…

B: Nebýt mě tak ani neexistuješ…

A: A já jsem ti za to samozřejmě vděčný. Když tak nad tím přemýšlím, možná bych ti měl za to všechno koupit kytku…

B: Stejně bych si jí ve skutečnosti koupila sama, není to pravda?

A: No vidíš, a pak že se v tom ztrácíš…

B: Možná, že je tu přeci jen jedna cesta.

A: O čem to zase mluvíš?

B: Jak to všechno vzít zpět…

A: Snad nepřemýšlíš nad těmi prášky od psychiatra?!

B: Můžeš mi v tom nějak zabránit?

A: Je ti jasné, že když si ty prášky vezmeš, bude konec?! Už to zpátky nevezmeš! Všechno to co jsme spolu vybudovaly…  pomysli na to, co bychom spolu ještě dokázali!

Když se tomuhle poddáš, tak všechno skončí…

B: Raději budu věřit v lidi, než v tebe…

A: Nebuď naivní! Myslíš si, že jednoho rána otevřeš oči a bude všechno dobré? Tak jak by mělo být? Pro tuhle vidinu, zničíš mě a to okolo nás?!

B: Rozhodnutí je jen na mě, zamysli se… V podstatě nade mnou nemáš žádnou moc.

A: Co to pořád hledáš???

B: Vodu…

A: Snad nemáš žízeň?

B: Ne, nemám, chci jen zapít ty prášky…

Autor Gabriela Green, 04.03.2014
Přečteno 411x
Tipy 12 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: tvoje líčko. ale můj ďolíček, Jeffree, Aiury, zelená víla, enigman, Kaisa, Amonasr
ikonka Komentáře (12)
ikonka Komentujících (4)

Komentáře

žádný okamžik nikdy nezopakujeme, je jen na nás jak ho rozvineme či dál posuneme... žádné příště není, třeba podobné, stejné nikoli...

06.03.2014 02:22:10 | zelená víla

Stejné nikoli, to máš jistě pravdu... Říkám tomu polévková teorie, když uvařím polévku a přesolím ji, dám si po druhé větší pozor... Nic méně,ty brambory v ní, dejme tomu, že se jedná o "bramboračku", nebudou už příště nakrájeny na stejnou velikost, jako byly ty předchozí...

06.03.2014 14:08:55 | Gabriela Green

polévková teorie , to je výborný... to budu s dovolením používat :)

08.03.2014 11:01:47 | zelená víla

Samozřejmě ;-)

08.03.2014 15:04:38 | Gabriela Green

nechtěl bych se dožít toho abych chtěl něco vzít zpátky...

04.03.2014 23:37:08 | enigman

Proto je lepší žít tak, aby toho člověk nemusel litovat... Ovšem, podle mého názoru, né vždy se tomu dá vyvarovat...

04.03.2014 23:50:18 | Gabriela Green

myslím že dá...každé rozhodnutí které činíme je pro nás v danou chvíli správné...

04.03.2014 23:54:43 | enigman

Záleží to jen na nás a na našem rozhodnutí... V danou chvíli možná správné je, ale v budoucnosti můžeme dospět i k opačnému názoru. Následky už ovšem zůstávají...

05.03.2014 00:11:29 | Gabriela Green

to je právě ten paradox...jak můžeme posoudit že to správné rozhodnutí bylo špatné? když už je nezvratitelné...proč se tím tedy zabývat?...

05.03.2014 00:13:44 | enigman

Možná proto, abychom se mohly poučit z chyb, které jsme v životě udělali a až se objeví ta příležitost udělat něco jinak, tak se lépe rozhodovat...

05.03.2014 00:17:47 | Gabriela Green

Básnička na začátku celému ,,rozhovoru" dává víc, než kdyby byl samotný. Má hloubku.. K samotnému rozhovoru asi není co dodat... :)

04.03.2014 20:23:13 | Kaisa

Děkuji... :-))

04.03.2014 20:50:25 | Gabriela Green

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter