Drahý čtenáři...

Drahý čtenáři...

Anotace: http://www.youtube.com/watch?v=Tgcc5V9Hu3g

Drahý čtenáři,

 

Nedávno jsem uvažovala o Bohu a během mého uvažování jsem se snažila si ho představit. Možná tu představu znáš sám. Takový ten starý pán s plnovousem, v bílém dlouhém rouchu, delší vlasy a nad nimi tyčící se svatozář. Abych byla upřímná, tahle představa mě spíše sráží, než naplňuje. A tak jsem hledala jinou představu. Zamyslela jsem se tedy nad tím, jak by mohl vypadat jinak…

 

Když jsem se zamyslela a ponořila se do své fantazie, začaly se jeho rysy postupně měnit a přetvářet. Z toho vážného pána se stal obyčejný starý děda s prošedivělými vlasy, vrásčitou tváří a upřímnýma očima… Jen tak seděl na staré dřevěné verandě a pohupoval se v houpacím křesle. Neměl na sobě žádné roucho, jen obyčejnou košili a manšestrové kalhoty. Z té verandy se díval dolu na zem, pokuřoval fajfku a jen tak se usmíval…

 

Tím se dostávám k tomu, proč jsem nad ním vlastně uvažovala. Přemýšlela jsem o svém životě a o životě jiných. Proč se občas dějí věci, které by se dít ani neměli… Vždy jsem si myslela, že když je člověk v úzkých, přiběhne Bůh se svoji armádou andělů a pomůže mu. No, dnes už si to nemyslím, během dospívání a jistých životních kroků jsem víru pochopila jinak. Možná to není to, na co by se měl člověk spoléhat. Kdyby každému měl Bůh přiběhnout na pomoc vždy, když je mu ouvej, život by byl asi moc jednoduchej…  Občas prostě musíme bojovat sami, někdy s okolím, někdy se zdravím a třeba občas i sami se sebou… Nelze změnit to, kým jsme, ani to, odkud pocházíme… Ale dají se změnit naše životní kroky, které neustále někam směřují. Když tak nad tím přemýšlím, život by se dal přirovnat ke knize. Jeho krása není v jeho délce, ale v jeho obsahu. K čemu je nám tisíc stránek, když nám nic neříkají a jejich obsah je prázdný? Podle mého názoru, je lepších třista stránek, které nás pobaví, něčím nás osloví… Něco v nás prostě zanechají a my nebudeme muset nikdy litovat toho, že jsme je přečetli…

 

Občas je dobré právě tohle si připomenout, protože náš život se může náhle změnit za honbou…  Když se okolo sebe porozhlédnu, vidím lidi, kteří se neustále honí za slávou, za penězi, za kariérou a mezi tím jim život proplouvá mezi prsty. Je to škoda, protože i život má někde svůj začátek a svůj konec. Zrovna jako ta kniha… Kniha, která píše náš život stránku po stránce.

 

Dnes bych to asi tímto skončila, protože po té operaci se mi stále špatně sedí a v leže se mi špatně píše.  Možná o tom ani nevíš, ale pomohl si mi. Třeba ani nechápeš čím, ale to není podstatné, stačilo jen to, že si přečetl těch to pár řádků…

 

Tvá Gabriel…

Autor Gabriela Green, 04.07.2014
Přečteno 451x
Tipy 15 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Madanik, Frr, Aiury, Amonasr, jitoush, CoT, Jort, Kaisa, básněnka
ikonka Komentáře (29)
ikonka Komentujících (9)

Komentáře

Drahá autorko,
taky si takhle někdy přemýšlím... Ikdyž nemám žádný vztah k náboženství, bohu... Ale asi jako každý věřím... v něco, že může být zítra líp... A je vlastně úplně jedno, jestli ten bůh někde je. Jsou tu lidi, díky kterým vidíme o trochu víc, od kterých se můžeme mnohému přiučit a donutí nás se zamyslet. A za to děkuju já Tobě...
Ať tvá bolest brzy pomine a rány se zacelí .-)

09.07.2014 19:40:40 | Madanik

Ahoj, já také nejsem věřící, to máme společné, MOC TI DĚKUJI! :-))

09.07.2014 19:46:41 | Gabriela Green

Mě ??? Za co... to já jsem po fakt náročným dni tady u Tebe našel trochu klidu a vůbec... Takže možá spíš já bych měl děkovat .-)

09.07.2014 19:49:11 | Madanik

Já jsem ráda za to, že má slova nejsou pouhou planou myšlenkou :-) A že někomu mohly udělat chvilku radost :-))

09.07.2014 19:53:22 | Gabriela Green

Boha si už taky dávno nepředstavuju ani nezhmotňuju...jen jej/občas vzácně/ cítím jako vanutí něčeho laskavého blízkého. Tuším, že nám mlčky
kráčí životem po našem boku..nezastavuje nás..nevybízí..jen je účastnej, vždy přátelskej-když na něj pomyslíme..cítím/ovšemže vzácně/ jeho tajemnou energii,vyvěrající odkudsi z dálav, či hlubin nepředstavitelných nezbadatelných,blahodárnou energii, kterou nás napájí jak z prapramene živé vody..přečasto cítím taky jeho smutek..nikoliv výčitky..mívám chuť a potřebu mu často poděkovat...za jeho existenci,za radost z pouhýho faktu že ho tu máme..
PS přeju Ti brzké uzdravení.

05.07.2014 07:27:25 | Frr

I takhle lze vnímat Boha... Je to zajímavý názor... Děkuji Ti za něj :-)))

05.07.2014 10:13:17 | Gabriela Green

Úžasně napsané. Vyspělé. Snivé. S nadhledem. A milé. :) Krásně se to četlo :) Děkuji za to. :)

05.07.2014 00:04:37 | Aiury

Ty neděkuj... To já Ti děkuji :-)))

05.07.2014 00:07:39 | Gabriela Green

Nemáš vůbec za co :3 :)

05.07.2014 00:09:32 | Aiury

Je v tom spousta hezkých myšlenek, vlastně ani nemám, s čím bych polemizoval. A v Tebou vykresleném Bohu jsem uviděl svého dědu - ještě měl k tomu fajfku až na zem (jé, Ty ji tam máš taky) a pokud se mi jednou Bůh zjeví v jeho podobě, vůbec se nebudu zlobit, byl to neuvěřitelně laskavý a moudrý člověk... :-) I když já si Boha ve skutečnosti vůbec nepředstavuju jako lidskou postavu, ale to v tomto případě není vůbec důležité... ;-)

Líbí se mi i styl, jakým jsi to pojala, je to takové uklidňující, s nadhledem - je vidět, že jsi musela hodně přemýšlet a přijít na spoustu věcí, na které mnozí nikdy ani nepřijdou. To je fajn... :-)

04.07.2014 23:39:21 | Amonasr

Moc Ti děkuji! Jsem opravdu moc ráda, že se ti dílo líbilo :-) Každý takový komentář kreslí úsměv na mé tváři! Díky jim mám pocit, že to psaní má smysl... :-)

04.07.2014 23:43:23 | Gabriela Green

To by mělo i bez nich, ale rozumím Ti ;-)

04.07.2014 23:49:51 | Amonasr

Asi ano, ale bez té odezvy si časem člověk začne říkat, jestli to má vůbec nějaký smysl, jestli to v někom vůbec něco zanechalo... A když potom vidíš zanechané komentáře, jako jsou u tohoto díla, tak prostě cítíš, že to ten smysl má... :-)))

04.07.2014 23:57:21 | Gabriela Green

No právě :-)

05.07.2014 00:03:20 | Amonasr

:-)

05.07.2014 00:03:52 | Gabriela Green

...děkuji za Tvé zamyšlení....neumím si Boha jakkoliv představovat
ve smyslu nějaké osoby....hledám tu jiskru uvnitř srdce.....tu
z duchovního světa.....snad se mi někdy podaří být tak vnímavá a
slyšící ty jemné vibrace,že pochopím plně vše,co pochopit mám a budu
vědět.....rozpomenu se.....Ji.A přeji brzské uzdravení a zahojení...

04.07.2014 22:14:01 | jitoush

Moc ti děkuji :-) Ta jiskra jak si napsala... je to zajímavé, i tak lze vidět Boha :-)

04.07.2014 22:15:55 | Gabriela Green

tohle se přímo dotýká mých současných myšlenkových pochodů, tak jsem vlastně rád, že jsme na okamžik mírně zarezonovali. protože to pomáhá.

04.07.2014 21:40:20 | CoT

Když jsem to psala, doufala jsem, že se najde alespoň jeden človíček, který bude přemýšlet nad tím samým... Jsem ráda, že se to povedlo, děkuji Ti :-)

04.07.2014 21:42:32 | Gabriela Green

za málo. jdu se opět ponořit do sebe.

04.07.2014 21:45:26 | CoT

Krásné snění pod hladinou ;-)

04.07.2014 21:48:16 | Gabriela Green

...je naprosto jedno jak Bůh vypadá...důležité je když si najdeš cestu ke komunikaci, která ti něco dá...a řekl bych, že ty jí nacházíš...:-)))

04.07.2014 20:31:22 | Jort

A děkuji Ti :-)))

04.07.2014 20:36:20 | Gabriela Green

Asi máš pravdu, samozřejmě, že nezáleží na tom, jak vypadá, ale když k němu mluvím, musím mít určitou představu o tom, ke komu vlastně mluvím. Zní to trochu kostrbatě asi :-D Chtěla jsem jen říct, že podle mě si nemusíme nutně představovat boha tak, jak nám ho předhazují :-)

04.07.2014 20:35:19 | Gabriela Green

...v tom máš naprostou pravdu...vždy se vše odvíjí od toho, jak to sama cítíš...:-))...jinak by to bylo falešné a nic by jsi z toho neměla...

04.07.2014 20:39:07 | Jort

Přesně tak! :-)

04.07.2014 20:39:48 | Gabriela Green

...:-)))...

04.07.2014 20:40:47 | Jort

a já si ho naopak představuju jako chlapíka středního věku...usměvavýho, jak si naleje sklenku vína a kouká na to lidský pinožení , mrkne levým okem , jako že nám rozumí..ale nechá nás máchat se ,v tom našem blátě...abychom se poučili,ale jde to?
p.s. že ty jsi malinko archandělka?:-)

04.07.2014 20:18:21 | básněnka

každý si boha můžeme představit různě, to je na tom to krásné, proč ho vidět stále tak, jak nám ho prezentuje církev? Jinak, ano, myslím si, že to lze... Jak jinak se přece poučit z chyb, než tak, že se jich sami budeme dopouštět a sledovat jejich následky... Ovšem, záleží už pak na každém jedinci, jestli se bude chtít poučit, nebo ne :-) A s tím archandělem mi lichotíš :-))

04.07.2014 20:24:31 | Gabriela Green

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter