Anotace: ...
Tma vpravo a tma doleva…
Vcházím do ulic a všechno okolo mě se děje bez mého přičinění, dokonce i mé nohy
chtějí jít vlastními kroky, tělo touží po tom, zhroutit se k zemi a rozpustit se v ní.
Snad mé nevědomé přání, snad mě chce tělo zastavit před šílenstvím tohoto světa.
Znovu se učím ovládat své nohy
Krok
Dva
Tři
Nádech, výdech … sílu, světlo … SVĚTLO!
Prosím, proč někdo neotočí tím vypínačem? Tma, jen TMA.
Nádech, výdech
Hledám vypínač.
Rozhlížím se.
Moje tělo tápe, srdce vyhasíná,
malý plamen, který dohořívá – NADĚJE (vypínač).
Cvak … a náhle vidím.
Už rozumím, proč lepší byla tma.
Prý, když jsi v pekle – nezastavuj – tak kráčím dál
SÍLU, RADOST
postrádám,
tak kde se bere,
když
ostatním ji dám?
nádech, výdech...a síla...ta přece je pořád, jen ji znovu pocítit
24.09.2014 20:44:23 | básněnka
kdesi v podvědomí /či nevědomí/ Tvýho textu je cudná pokora..cítím ji a mám
radost..díky:-D
24.09.2014 19:39:39 | Frr
I já děkuji :)
24.09.2014 19:40:31 | Daniela
...to je vůle....vůle k životu......je hodně silná,pokud člověk není už moc
"chycenej".....Ji.
24.09.2014 19:30:54 | jitoush