Tápající ve tmě

Tma vpravo a tma doleva…

 

Vcházím do ulic a všechno okolo mě se děje  bez mého přičinění, dokonce i mé nohy

chtějí  jít  vlastními kroky, tělo touží  po tom,  zhroutit se k zemi a rozpustit se v ní.

Snad mé nevědomé přání, snad mě chce tělo zastavit před šílenstvím tohoto světa.

 

Znovu se učím ovládat své nohy

 

         Krok

                   Dva

                            Tři

 

Nádech, výdech … sílu, světlo … SVĚTLO!

 

Prosím, proč někdo neotočí tím vypínačem? Tma, jen TMA.

 

Nádech, výdech

Hledám vypínač.

Rozhlížím se.

Moje tělo tápe, srdce vyhasíná,

malý plamen, který dohořívá – NADĚJE (vypínač).

 

Cvak … a náhle vidím. 

Už rozumím, proč lepší byla tma.

 

Prý, když jsi v pekle – nezastavuj – tak kráčím dál

 

SÍLU, RADOST

postrádám,

 

tak kde se bere, 

když

ostatním ji dám?