Jump!

Anotace: hop a skook přes potook přées zelenoou loukuu…co to pláncám…tohle bude o tom jak uniknout z ložnice...díky Ujeté Sobotě…

jsem parašutista ve výslužbě
proč ve výslužbě?...
inu pro usnadnění výsadku jsem vymyslel jisté vylepšení
a to bungee gumu…
jeden konec byl připevněn k vrtulníku druhý měl výsadkář připevněn k opasku
a v okamžiku kdy paragán dopadne na zem vykřikne ,,kontakt,,
jak žertovně prosté že…
ovšem pak začalo reptání…
to když se několika parašutistům nepodařilo přetnout gumu jako první
takže se jim stávalo že se jim zaryl hák uvolněný z helikoptéry do zad…
a k dovršení všeho někteří neuvolnili hák ani nepřeřízli gumu
takže následky byly ještě dramatičtější
to se výsadkáři vraceli potlučení do letounu
a nezřídka způsobili ztrátu ovladatelnosti celého stroje…
tak proto…

bohužel teď v ložnici žádný vrtulník nebyl…
někdo /zřejmě kostlivec ze skříně/ se hádal s mou dívkou a tloukl do dveří
které naštěstí slečna stačila zamknout…
a já měl jen gumu…
nechat se inzultovat nevypadalo zrovna růžově
a navíc bude dotyčný určitě chtít abych ještě povlékl postele vysál koberec a umyl nádobí…
co teď?...víte co se říká ,,nehýčkej v sobě falešné naděje…
ale také nepropadej zoufalství,,
náhle se ze stěny vysunulo několik trysek…
chce mne snad udusit plynem?
lehce jsem zpanikařil a vrhl se na podlahu…posléze díky gumě i na strop…
nakonec jsem duchapřítomností přistoupil ke stěně a jedné trubičky se dotkl…
poté se ona dotkla mne…
Ufff…jsou to jen houby…o tom druhu jsem už slyšel…vyrůstají když je nablízku nebezpečí…

Chvíli se nic nedělo a i za dveřmi bylo ticho
tak mě napadlo nechat tady něco na památku než vyskočím oknem z desátého…rozměru...
vždyť víte smyslem lidské existence není žít dlouho ale vesele…
lepší než trpět…
někdo sice říká že vězení je prý svým způsobem klášter
kde je duchovní očista kultivována skrze utrpení…
jak skvělá teorie…
doufám že tomu nevěříte!
i když…
někdo zas říká že utrpení povznáší…to by se mi mohlo při tom skoku hodit…
a naškrábal jsem rozmarně na stěnu sexistické graffiti…

když jsem však přišel k oknu dostavil se problém…
na oknech byly mříže…ty nepřegumuju…tristní situace…a navíc se zdi začaly hýbat…
když se tomu frajerovi nepovedlo otevřít dveře chce mě rozmačkat…
pak jsem si všiml telefonu…mohl bych někam zavolat…
vytočil jsem předvolbu a pak 3-5-7-6-9-8-0-1-1
Hálo ozvalo se
Kul jsem dráty dokud byly žhavé…Jak se odsud dostanu?
Podívej se pod postel ty joudo…je tam tachyonové kolo…
když budeš šlapat tak rychle jako bys v boží míse šlehal kosmickou omeletu
dostaneš se v pohodě z téhle reality…
spokojeně jsem zavěsil…přežiju to…byl to totiž můj hlas…
díky šlendriánu v mezihvězdném spojení byl kalendář na mé zemi oproti téhle planetě o pár let vepředu
takže jsem volal sám sobě do budoucnosti…

tak zas někdy příště…Báj-cyklísti