Co bude k jídlu?...

Anotace: inu to co si uvaříte…aneb pohádky z prázdného hrnce…

byl jeden mocný panovník a jeho zvídavý duch nikdy nebyl syt záhad světa
dozvěděl se že kdosi léčí bylinami co nikdy neklíčily…dají se prý najít jen ve voleti divokých husí
a jiné zas zrají pouze na hvězdách…tak jej nechal vyhledat…

ten chlapík byl poznamenaný
jeho otec byl jen hromada kostí spojených tukem…žádný sval ani světlo…prostě lichvář
matka zas jen samé synáčku miláčku…měla sice pěkné drápky ale do penálu si ho nevzala,
takže se mohl svobodně věnovat studiu…však byl pořádně hladový…
naučil se vše co mu padlo do ruky…mimo jiné i knihy jako Henochova…paláců…alfa beta i omega..Zohar…
všechno probral ale jak sestupoval do podzemí a zase šplhal jak opice po sefirotickém stromě
stalo se že spadl mezi lidi a dokutálel se před onoho krále…

vychloubal se že křísí mrtvé…vyrobí zlato z kovových pilin smíchaných s rosou a vinným kamenem
a rozumí řeči ptáků například kokrhání při východu slunce, tajemství orla i filozofii sovy…
jenže první mrtvola se rozpadla hned poté co jej uviděla…
olovo mělo zlatý nádech jen od zapadajícího slunce
a skřivan kterého mu přinesli zdechnul vysílením aniž přeložil jediný zvuk…
navíc nedokázal ani přemoct svou škytavku tak jej šoupli do hladomorny…

málem se na něj zapomnělo
ale jednou krále napadla nějaká hravá nálada a tak si vzpomněl na toho šarlatána…
když ho vytáhli vypadal jak vyzáblý mystik co se živí kobylkami
a oči mu horečkou žhnuly takže to vypadalo že světélkují….
to se všem líbilo a i když ten maník sotva vládl vlastní hlavě
v uších mu zvonilo nebylo pro něj těžké uhodnout co chtějí…čas peníze odpovědi
znáte tu říkanku?...podívej je tu kohout…svítí
leť domů sluníčko doma ti hoří
kohout ti shoří…

on si byl jistý jen jedním
žádného kohouta neměl
přihřál si polívku a začal věštit, což mu přidávalo na půvabu…

jeho ústa ale byla plná stínů
z kterých v přemrštěně poetických přívalech vycházely cáry nějakého světla,
které bylo tak husté, že by se musel dostavit Bůh osobně, aby se v tom vyznal…
jenže král nedbal a milého chlapíka nechal zahrnout pozorností…
posadili ho na podušku a nechali aby se vznášel ve svých sférách
doktoři zaznamenávali symboly, které chrlil jako sopka roztavenou lávu,
takže všichni okolo jinak velmi rozumní zmagořili
však to znáte…kolik podkov se vejde na kovadlinu? Nebo jahod do košíku?
z filozofického hlediska jich tam můžete umístit kolik chcete
ve skutečnosti jich tam můžete umístit jen tolik
kolik se jich tam vejde…

to trvalo asi půl roku když se náhle odmlčel…

ticho které padlo nadělalo víc hluku než atomový výbuch
všichni zůstali civět s otevřenou pusou
a i když jeho tvář vyjadřovala leda naprostou hloupost
četli v jeho pohledu nasycenost prvního člověka
ve spojení s nejvyšší září veškerého vědění
zatímco on neurčitě usmíval duchem nepřítomen
na rýžový nákyp …

po týdnu se jej zeptali co spatřil a on zakoktal…nic…absolutně nic…

Král pokýval moudře hlavou a povídá svým rádcům
to si dobře zapamatujte mameluci
pravdou celistvosti je nicota a absolutno nicoty je všeobecnou celistvostí

a co ten chlapík?
Inu zůstal hladový,
protože ten rýžový nákyp od té doby střeží v královské klenotnici…

p.s. co z toho plyne?
Že si máte radši uvařit knedlík zelí a vepřové…