uprostřed bzukotu světa...

Bláto zimního jara bylo pryč…hmyz horkého léta se konečně zakuklil…
z trhlin v mracích padají na zem proudy světla
ozařují rozdivočelou řeku a nekonečné lesy
táhnoucí se od jejích břehů až ke vzdáleným kopcům
a k tomu sněží...

prostě nádhera pro toho kdo má pro takové věci smysl…

na větvi uschlého platanu seděl tučňák hlavu zabořenou mezi křídla a spokojeně si hověl v hebkém svitu zapadajícího slunce…
nechal jsem jej oddávat svým rozkoším a sám se spokojil s pozorováním tiché krásy obklopující tu ženu…

seděla venku
opřená o balvan
a zírala na vzdálené hory

taková posluchačka neviditelných osvícenců
a byla v ní jakási lehkost
přírody
filozofie
cestopisů
ale ne v činech
spíš v tom
co jsem k ní cítil

,,Co kdybych ti řekla že už jsme se mnohokrát viděli?,,
,,To bychom mohli vidět společně…to je ale nemožné,,
,,To je právě to…není to možné a přesto ten pocit mám,,

otevřel jsem pusu abych dál oponoval
ale zarazila mne uprostřed nádechu
vzrušeně se rozhlédla
a položila mi na ni ruku

došlo mi to

uvědomovala si nebezpečí
že se to rozpoložení může vytratit
když se příliš rozebírá
neplýtvat silou poznání
aby se nepromarnila
tím co získá

to však neznamená že bychom si nemohli povídat o něčem jiném…

,,Nikdy nejsi moc konkrétní když se mnou o něčem mluvíš,,
,,Nerad bych tě nudil podrobnostmi,,
,,Některé jsou ale velmi významné,,
,,To ano ale většina není důležitá…a jsou i věci které je lépe nevědět,,
,,Co když to i přesto chci vědět,,
,,Víš existuje mnoho druhů tajemství a některé jsou pěkně podivné
pátrat v nich je jako obrátit kámen…nikdy nevíš co pod ním bude,,
,,Byla bych ráda abys mou minulost nesrovnával s něčím co je pod kamenem,,
,,To bylo jen řečnické přirovnání,,
zaskočila mne…ne polibkem ale otázkou…,,Měl jsi někdy mazlíčka?,,
,,S těmi jsou jen potíže…i když znal jsem jednoho co měl lenochoda…
línějšího člověka jsem v životě neviděl…ale zpátky k tvé otázce…
jediný byl Lucius,,
,,To byl římský kmín? ,,
,,Ne prase jako kráva
navíc měl skvělý smysl pro humor
co ten dokázal vymyslet za průpovídky
třeba ,,pečený pták nelétá…pouze za zvláštních okolností,,
,,mrtví muži nevyprávějí historky…ale bývají velice slušní kováři,,
,,nikdo nekulhá proto že se jiný zranil na noze,,
,,je lepší sedět na hedvábných poduškách cpát se pečení a popíjet víno než umírat hlady ve vězení ,,
,,jeden přítel je stříbro…dva jsou dřevo…nepřítel je rezavá pilka…žena bavlna…děti hrachová kaše ale prase zůstane prasetem,,
a ,,moudrý muž rozezná boty od rukavic a ani jedno si neplete s řepou,,

pak se neznatelně změnilo ovzduší
zřejmě díky malému stavení co připomínalo dřevník…
tedy zrovna tak dobře to mohl být i větrník…
došli jsme k němu…když ale nahlédnete dovnitř ocitnete se v rozlehlé aule...
neuvěřitelné…sotva to pojme jednodenní zásobu dřeva...
,,Něco mi tu nesedí,,
,,To bude tím že tu nic není konkrétně umístěné
zákony světla stínu a perspektivy tady neplatí,,
,,Kde tedy je?,,
,,Je částečně všude ale ne přesně všude,,
,,Kam tedy vede?,,
,,Nevede…je už v každém okamžiku,,
,,Co abychom se podívali?,,
,,Jé hele teď nás vidím díváme se naším směrem a diskutujeme,,
,,Teď to vypadá že...o Ničem,,
,,A o tom to právě je...

Nic je těžké pochopit
ale vesmír je ho plný
dostane se kamkoliv
vždy tam bude dřív než něco
a pak v oblaku nevědění
se stane čímsi
co vnímá
mění se
tančí
zakouší
zkrátka je něčím

a právě teď
když plachtíme éterem
máme šanci

nic samozřejmě o něčem něco nevíme
ale tohle může být jiné

jen tak zničehonic
vklouznout do něčeho
a plout s myšlenkou na všechno

ó ano
jakmile přestane člověk očekávat
potřebovat
a já nevím co ještě
pak může začít milovat

nic nemůže být lepší
nemyslíte?

přátelé drazí nepřeji Vám Nic víc
než ať se Vám v Novém roce s někým někam do něčeho dobře pluje