mezi nami hybridi/y...

mezi nami hybridi/y...

Anotace: aneb diesel-elektrické pohony od ujeté soboty…

Víte že
ve vzájemné přízni
nemusí být žádná sublimace
touhy znásilňovat
karburátory
ani přikládání instinktu
velícího poddat se
energetické síti
což je dnes základem vztahů
stačí že si porozumíte

ta dívka vlastně nebyla dívka
protože to byl chlapec
ovšem z jiného důvodu než si myslíte
kdybyste ji totiž viděli
jen se oblíznete
dvě ňadra
obličej bez ochlupení
postava bohyně
klepeta nepřítomné
avšak možná by vás zmátla
její hedvábně lakovaná kůže
a chytrost za ušima

přitom je roztomilá
stačí s ní strávit chvíli
a hned si ji zamilujete
jmenovala se sice poněkud zvláštně
v osmimístném kódu vlnové délky
koeficientu odporu vzduchu
s příponou na omikronové bázi
ale já jí říkal prostě Tide

jo taky měla trochu jinou barvu než lidé
v určitém odstínu červené
takže jí přezdívali karotka nebo cihla
což ale není překážkou že
jelikož u mě převažují odstíny břidlicově šedé

jednoduše ženská
okouzlující a přitažlivá
její umění obsahovalo prvky vybraného intelektu
odborných schopností i přirozeného nadání

ráda se pohybovala v nulové gravitaci
aerodynamického tunelu
takže připomínala hadí ženu
i baletní labuť zároveň
což bylo docela sexy
samozřejmě symbolicky
páč většinu sexy motivů
považujeme za symboliku charakteru
snad kromě exhibicionisty

vám ale určitě vrtá v hlavě
proč byla chlapec že jo?
říká vám něco genetika?
/to není porouchaný generátor/
tak z tohoto hlediska
byla mužského pohlaví
i když to nesouvisí s orgány
ani rozmnožováním

to by tedy o Tide už stačilo
chcete teď něco o mě?
to by vás zas tolik nezajímalo cheche

potkali jsme se tak že do mě narazila
zrovna jsem měl políčeno
na jeden experiment
ohledně dělení jader
z kokosáku obecného
když jsem měl plnou náruč jejího půvabu

není snadné mne vyvést z míry
většinou zachovávám nevyrušitelnou lhostejnost
s jakou si počíná prase na ledě
s výrazem umírající kachny
tentokrát jsem se ale zakuckal
jako pštros co polyká mosaznou kliku
od hradní brány
jelikož měla obličej
co klidně zastaví hodiny
zjevená tak blízko
že bych jí vhodil do úst oblázek
a tak mě napadlo že bychom se mohli vzít

,,V sobotu,,…odpověděla tiše
a její hlas voněl palivem i něhou příslibu

nejsem zrovna nějaký Adonis
/dobrá něco vám o sobě řeknu/
Jsem stár skoro půl tisíciletí
mé geometrické schéma osobnosti
má jen 53 Geislerových jednotek
což je sotva o něco více než pavián
navíc mé povolání zvažování různých variant
při vystavení radiačnímu toku
oblečen do želvího smokingu
je pouhý prostředek
abych se nezbláznil
navíc nemám některé primitivní části těla
byly nahrazeny jemnou mechanikou
místo srdce mám kadmiovou centrifugu
plíce nahradily osmotické filtry
na boku zásuvku s rozdvojkou
oči na šťopkách
a na rukou místo prstů svorky
ale možná právě to ji upoutalo

příběh ale dělají lidé a ne vzhled či okolnosti
ta horoucí náklonost která nás svedla dohromady
rozkvetla a přinesla své plody
respektive ujeté kilometry
sešli jsme se v sobotu v kódovací komoře
s několika jejími přáteli a mými paviány
a zatímco se ukládal záznam našich identit
my se na sebe usmívali a žertovali s ostatními
pak jsme si předali své oktanové kryptogramy
a rozešli se
ona do svého vakua
nacvičovat nové figury
a já zvážit další variantu

skutečně idylické manželství že
praktické až do smrti
rozpadem
tedy spíš do okamžiku
kdy se rozhodnem
ne zkratovat ani vycucnout nádrž
ale že dál žít už za to nestojí
Autor enigman, 19.11.2016
Přečteno 651x
Tipy 26
Poslední tipující: zelená víla, adaj, Jort, Iva Husárková, Joe Vai, AndreaM, Amonasr, Helen Zaurak, MARKO, jondys, ...
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

No já se u tebe ztrácím a zase nacházím úplně normálně:-))

02.01.2017 16:45:45 | střelkyně1

přesně v takovém vztahu jsem se svou dcerou... dokážu ve vteřině sublimovat, přesvědčovat asi hlavně sebe, že tady nejsem... pak vnímat a říkat si, jak dokonalé to dítě je, pak se zahrabat a dělat, že nejsem, neexistuju, ale ona mě vždy vyhrabe... a to mám taky za ušima :-)), ona víc...
někdy mě dloubne tak, že si říkám néééééééé... a někdy mě dloubne tak, že si říkám jooooooooooooooooo...

jak může mít tak skvělou dceru, tahle příšerná máma... tohle je ze mě??
a pak ji zahlídnu, jak je krásná, dokonalá, jak se směje, jak vtipkuje, jak zpívá, jak tančí... a jak sedí na koni...
jak se oblizuje se psíma holkama... jak naslouchá... jak vnímá... jak žije...
jak spí... jak sní... jak krásný oči má...
zázrak Káčko... :-)

13.12.2016 01:27:12 | zelená víla

Jsem užaslá, s pokorou vnímám a čtu Tvoji vlídnou fantazii... Krásné, děkuji. :-)

19.11.2016 15:12:47 | Helen Zaurak

Myslím, že zase vznikne spousta báječných nesmyslů a nahodilých pošetilostí. :O) A pak v tom zase nějaký magor začne hledat IQ a všechno se to otočí zase znova. :O) ST

Óu Mac Donald ten si žil, hýja hýja hou. Pořád mi to dneska zní v hlavě, takový ten bláznivě pomalovaný dětský plechový strojek s kličkou. :oD

19.11.2016 13:09:48 | Tichá meluzína

Nádhera. Jsem zcela vtažena do příběhu...

19.11.2016 12:33:44 | Milena

Sice vůbec nechápu o čem to je (jsem od přírody nechápavý),ale krásně se to čte a strašně moc se mi to líbí! :)

19.11.2016 12:19:40 | jondys

někdy má člověk takový pocit, že žít už za to nestojí a pak příjde nějaký malý pavián a zatahá Tě za rukáv a musíš žít dál :-)
hezky experimentuješ ;-)

19.11.2016 04:08:11 | Malá mořská víla

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí