Návštěvnost
racek
racek
Anotace: https://www.youtube.com/watch?v=Ap-HeMIKi-c
Bolí mě celá existence. Všechny marné pokusy a držkopády.
Všechny ty večery.
Písničky, co sevřou. A nepustí.
Tázavé pohledy okolí a moje neschopnost najít ta správná slova.
Bezmoc.
Odevzdání se.
Věty, které byly kdysi řečeny a které už nikdy neuslyším.
Nezapadání. Nikdy. Nikam.
Ničí mě mluvit. A po ničem netoužím víc.
Než říct, jak to je.
Jak mi je.
Že si vzpomenu. Pokaždý.
Šestadvacátýho.
A pořád to počítám.
Každej měsíc.
Taky se pořád koukám na oblohu přes prsty.
A pláču, když se nikdo nedívá.
Že jsem to vzdala.
Že jsem to vzdala.
S nadějí.
A s životem.
Tím opravdovým.
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskSilné :-)
16.12.2017 18:39:47 | Amonasr
...jo, ve vzdávání a zoufání si libujem...smutně...;-)
16.12.2017 13:04:01 | bogen
takové prudké návaly bezmoci všeho jsem zažíval poprvé v patnácti, ještě skoro tak intesivní ve dvaceti....pak opadávaly opadávaly a nakonec je tlející hladina mého rybníka dočista mrtvá..je to jako když hodíš pořádnej
šutr do vody..divoká kola se časem rozestoupí, splihnou až nakonec po nějaké době zcela splynou s hladinou...počkej si takovejch slabejch čtyřicet let a uvidíš...ne prosím Tě promiň, schválně tak žertuju a to má býti návod ke smyslu pro humor, jenž jediný je s to vyplit rybník smutku**** :-DD :-)))
16.12.2017 11:27:26 | Frr
bojím se něco napsat, tak je to křehké...
16.12.2017 10:37:50 | Philogyny1
Ach..moc krásné, něžné...líbí se mi *ST*
16.12.2017 07:25:08 | Anděl