když u stínu dojde k pohnutí...

Anotace: vím moc stínů....dosaďte si...

seděli jsme na malém pahorku
ona se lehce natočila ke mně a povídá
řekněte mi příteli jak funguje příroda?

Milá Etini
nezdá se vám také
že čím je větší krize
tím je rychlejší evoluce?
to by napovídalo tomu
že veškerá transformace
je motivována zoufalstvím a naléhavostí
tudíž krása a různorodost přírody
jsou viditelným projevem nekonečného boje

chcete tím říct že vítěz vyhrává
ale jen do chvíle kdy vyhrávat přestane

dalo by se to tak říci
stejně jako život je to vše nejistý a složitý experiment
někdy po prohře přijde výhra ale není to dané
nejsilnější či nejkrásnější jedinec nemusí být ten nejodolnější
přírodní boj není poháněn zlem
ale mocnou silou přirozeného výběru
existuje příliš mnoho životních forem
a příliš málo zdrojů na to aby všechny přežily
neustálému souboji se nedá vyhnout
stejně jako ztrátám a biologické proměně
ti kdo jsou na souboj o přežití špatně vybaveni prohrávají
je to slabost a škoda
protože experiment života jako takového jednou skončí také
je tedy nasnadě mít tolik odvahy a zvědavosti
zůstat až do nevyhnutelného konce
něco mě na tom ale pořád mate

a co přesně to je?

přesvědčivé vysvětlení lidského soucitu a sebeobětování
víte čemu věřím?
evoluce o nás vysvětluje téměř vše
ale evoluce sama nedokáže vysvětlit naše jedinečné vědomí
neexistuje evoluční potřeba k tomu mít bystrý rozum pocity a citlivost
není pro to žádný praktický důvod
nepotřebuji hrát šachy
nepotřebuji si vymýšlet náboženství
nepotřebuji plakat nad operou
nepotřebuji ani operu vědu nebo umění
nepotřebuji morálku etiku důstojnost ani sebeobětování
nepotřebujeme náklonost ani lásku
tedy určitě ne do té míry jak ji pociťujeme
city jsou pro nás spíše nevýhodou
protože způsobují zármutek
proč tedy máme tak úžasnou mysl a duši?
protože existuje něco co nás vábí k propojení

to ale vysvětlujete záhadu další záhadou
i velcí myslitelé tvrdili že lidskou mysl stvořilo něco božského
čemu tedy vlastně věříte příteli?

já jsem ale žádného boha nezmínil
říkám jen že může existovat vyšší inteligence
která nám nabízí harmonii
věřím že svět i my jsme pomíjiví poloslepí a plní chyb
chápeme toho velmi málo
a i to co chápeme je povětšinou nesprávné
je zjevné že život se nedá přežít
ale jen prožít
a pokud máte štěstí a jste tvrdohlavá
občas si život můžete i užít

a co posmrtný život?

víte většina lidí je velmi křehká
pro lidské sebevědomí musela být docela rána
když se dozvíte že Země není středem vesmíru
stejně jako nás nikdo nestvořil v jediném zázračném okamžiku
pak z toho mají lidé pocit bezvýznamnosti
a touží po důležitosti
komunikovat s tajemným božstvím
překročit hranice těla
a stát se významným ve vyšších sférách
z toho pak ovšem také plyne
že jsou osamělí

vy nemáte potřebu cítit se důležitý?

vlastně ne
myslím že jsem šťastný
i když vím jak bolí zlomené srdce
a mnoho mých přání se nesplnilo
zklamal jsem sám sebe vlastním chováním
zklamal jsem jiné a jiní zklamali mě
přežil jsem lidi které jsem měl rád
nemám žádnou vynikající kariéru
měl jsem tolik příležitostí
a všechny promarněné
nemám žádné jmění
občas mě všechno bolí
jak tedy můžu říct že jsem šťastný?
věřím že mám štěstí
že mohu strávit život studiem světa a lidí v něm
a díky tomu se necítím bezvýznamný
ano život je záhada a často plný zkoušek
ale je fajn když se o něm něco dozvíte
nemám potřebu si vymýšlet svět po světě
ani toužit po tom žít jinde za hranicí známého
tenhle svět se mi zdá dostatečně velký a krásný
a já jsem rád když ho můžu poznávat
zase o kousek víc než na začátku

vzal jsem ji za ruku
pojďte něco vám ukážu
myslím že se vám to bude líbit

vstoupili jsme do malé jeskyně
úhledně vyhloubené do skály
jako by to byl pokojíček v domě
byla chladná a tichá
voněla minerály a hlínou
a byla celá pokrytá mechem
ba přímo tím mechem pulzovala
nebyla to jen zelená
byla šíleně zelená
zářivá svěží zeleň skoro promlouvala
jako by chtěla skrz svět obrazu
projít do světa zvuku
a nejvzdálenější kouty zářily nejvíc
pokryté filigránským mechovím
co se mu říká dračí zlato
svítící z trvalého přítmí
geologického stínu

stačí mu jen nepatrný okamžik
slunečního svitu
aby se dlouhý čas třpytil ve tmě
a taky úžasný podvodník
jehož lístky oklamaly mnohé v naději
že našli ukrytý poklad

pro ni ale opravdu poklad byl
naplňoval ji do morku kostí
a už ve chvíli
kdy stála přímo uprostřed něj
věděla že jí bude něco scházet
na věky věků