Jsem černý....

Anotace: Fejeton je vždy v umění mistrně ovládat jazyk. Snažím se o to...

Sbírka: O životě...

Jsem černý

Jsem černý a žiji v Novém Jičíně. Chtěl bych se s Vámi podělit o jeden můj den, ať vidíte, jak těžko se žije nám černým.
Ráno se se mnou většinou mazlí, hýčkají mne, krásně se mnou zacházejí. Je to pro mne vždy ta nejkrásnější část dne. S přibývajícím časem se však lidé kolem mne mění a přibývá tvrdosti a agresivity. Celý den si vlastně zvykám na to, až přijde večer, kdy mne začnou mlátit a zacházet se mnou vskutku negentlemantsky.
Ona hrůzná hodina přichází většinou kolem páté odpolední. Začne to tím, že najednou je kolem mne trochu lidí, kteří pojídají párky a popíjejí pivo z kelímku. Pak se vyhrne spousta lidiček ve směšných oblecích a se zvláštními klobouky na hlavách. A tím to všechno začne. Mlátí mne, bouchají, kopají a nejhorší je, že na to používají takové divné, dřevěné palice. Občas mne chytí a to pak mám na chvíli klid. Ale stejně mne vezme takový pruhovaný pán a hodí mne opět na pospas těm ostatním.
Taky se mi stává, že když letím a zastaví mne síťka, ti divní pánové se strašně radují. Ale jedno je mi divné a nechápu. Jedni se radují a druzí jsou naštvaní a dokonce jsem je viděl i brečet. Ti, co chlemtají pivo a požírají párky taky občas něco zakřičí, ale většinou slyším jen pomluvy, nadávky, občas i pěkně vulgární, ale nejhorší je ten nepořádek, který kolem sebe nadělají. Občas, když mne zvlášť silně uhodí, se ocitnu mezi těmi odpadky a to Vám řeknu, to je tedy super zážitek. Mnohdy je mi na zvracení.
Celou dobu čekám, až se ozve naposledy píšťalka, to vím, že bude klid, konečně mi všichni dají pokoj. A ráno, zase zvláštně oblečení, ale malí lidičkové se se mnou zase budou mazlit.
Jsem černý hokejový puk a bydlím na zimním stadióně v Novém Jičíně.