Mražená zelenina

Anotace: Večerní tok myšlenek :)

Připadám si jako mražená zelenina na pultu supermarketu. Výrobce mě očistil, nakrájel a připravil ke konzumaci. Měla jsem se stát součástí jeho těla. Ale místo toho mě hluboce zamrazil a zavřel do chládku za sklo. Chtěla jsem mu poskytnout všechny své užitečné látky a vitamíny, zapůsobit pozitivně na jeho chuťové buňky... Místo toho je ze mě kus ledu. Proč mě krájel a chtěl, abych pustila šťávu? A proč mě vůbec trhal? Jeho činy v mých očích postrádají logiku.

            Rok jsem byla sama a snila o něčem, co bych jednou mohla mít...Žádný princ na koni, prostě někdo normální, kdo by si mě vážil a tak, však to znáte. A najednou se zjevil. Měl vlasy barvy slámy a oči hloubky tůně, dokázal mě rozesmát a jeho doteky ve mně vzbuzovaly přímo elektrické výboje. Taky říkal, že se do mě zakoukal, a že jsem první, se kterou chce budovat vztah a světlé zítřky. Věřila jsem mu, co by ne. Za rok na samotce jsem slyšela hodně věcí, ale nic, co by mi dokázalo rozpumpovat obsah aorty. A pak se objevil on. Vytrhl mě z mé rodné půdy, s něžností jemu vlastní mě umyl, oloupal a nakrájel. Byla jsem dojatá. Pustila jsem šťávu a řekla mu, že ho mám ráda. Nechal mě ležet na pracovní ploše a jen se na mě díval. A díval se dlouho. Dlouho a dlouho, až to mírně bolelo. Nakonec mě narval do sáčku, nalepil na mě čárový kód a hluboce mě zamrazil, aby ze mě žádná šťáva už pro jistotu nešla.

            Těžko říct, co se se mnou bude dít dál.  Jak řekl R. K. Sprenger: "Svoboda znamená být nucen rozhodnout se." Já se rozhodla, a proto ležím v mrazicím boxu. Všichni máme většinou na výběr, takže milé nezadané dámy nezoufejte a nenechte se pokořit jen tak někým. Svoboda přeci není ostuda, ale privilegium, kterého se občas velmi těžce nabývá :)