Deset let na Literu

Anotace: ohlédnutí se

Uchopím to ohlédnutí od konce. 

Prvého listopadu zesnul snivý mág medální komunikace Robert Peňažka.

Pisálci i kreativci mohutně vzpomínají přesah tohoto renesančního mága, nositele štiplavých, chytlavých a jen obtížně zapomenutelných sloganů.

Třeba kolový nápoj ze Slezska, klip kde běží štětinaté prasátko dívka uchopená do náruče tatínka na Štědrý den promítaný v "tele faces"

Pokud mám mít dnes deset svící na kruhovém makovci s citronovou polevou, učinit oduševnělou bilanci, pak začnu výše uvedeným.

Ano, od dob dospívání rád píšu.

A měl jsem tu čest, přispět do projektu Roberta Peňažky pod názvem Future Bakery.

Byl jsem jedním s tisíců těch, co přispívali do výzev, toho kterého výrobce, poskytovatele služeb apod. 

Ano i mé dva návrhy uspěly před pár léty ve dvou reklamních kampaních a mezi stovkami zaslaných návrhů, mé nápady "proklouzly" mezi třicet nejlepších.

(whisky v láhvi profilu trojúhelníku, pak také doplněk pro pány CL--IN)

Poměrně dobře jsem obstál i při tvorbě názvu kavárny v Praze (můj návrh se ocitl mezi padesátkou  interesantních názvů) Sice jsem nezvítězil ale přistál mi kupon na kávu grátis. JiSTě že jsem nevážil cestu z druhého konce republiky - ale díky!

Šlo o kavárnu Letka. Vítězi dodatečně gratuluji.

Teprve odchodem pana Peňažky jsem si uvědomil, že to byla možná právě jeho dobrozdání, která obrazně ukázala i na mě prstem, jako kdysi strýček Sam ve Spojených státech.

Ale vraťme se zpět.

Tak tedy deset let zde na Literu.

Když jsem zde začínal, mým prvním snem bylo, abych byl čtený.

V hluboké úctě jsem choval autory, co byli obdarováváni dvaceti a více tipy.

A dnes?

Už nejde zdaleka o obé...

Během deseti let jsem prošel velmi drsnou krizí středního věku, zaměstnavatelé mi dávali najevo, že jsem morous se zteřelými dovednostmi i kompetencemi.

Za "pouhých" deset let otřesných pět zaměstnání za plat oscilující okolo minimální mzdy...

Neustále pochybování o sobě sama.

Zmítání chtíčem bez odpovídajícího pochopení v okolí a ventilování...

Možnosti upuštění páry...

A tak dříve stárnul jsem v nitru

stával se předčasně starý.

Ne tak navenek

Prošel jsem krizemi, otřesy, jen pár desítek metrů od státních hranic s Polskem.

V panelácích, ve čtvrtích skryté prostituce, zjevných heren a náleven.

Pobíračů sociálních dávek, menšin, sígrů s kapucemi co nemají celé dny co na práci.

 

K čemu o dni výročí dospívám?

K tomu, co mi v roce 2012 i později radili někteří zdejší autoři, tedy aby konečně začal číst!

Do svých pětačtyřiceti jsem byl tím, co definoval Bohumil Hrabal

Tím, kdo za život vyslechl mnoho a mnoho příběhů, historek, přičemž jich jen málo zapomněl.

Tím, kdo je plamenným řečníkem, bez akademického vzdělání, páchne člověčinou.

Nejspíš jsem v mnoha ohledech splňoval definici pábitele.

Je tomu teprve pár let, co jsem začal chápat do dlaní plných mozolů jsoucích ještě z hutí Klementa G ze závěru osmdesátek, hřbety knih.

Reakce některých z vás, mi naznačuje, že právě díky čtení i schopnosti se dívat, mi i po tolika letech neschází chuť psát.

Ano, pane Eriku Homburgere Eriksone, tvůrče epigenetického diagramu - prošel jsem mnoha branami krizí, nezbytných pro další vývoj, abych s úlevou shledal po své padesátce, že už nejsem tolik zmítán pochybnými žádostmi těla.

Zhoubné živelné touhy po realizaci sexu.

Docházím k uvědomění vlastní intergity i ulpívavé snad i moudrosti.

Pravda, zůSTávají zde nebezpečí popsaná Anne Freud, dvojsečná vytěsňování neukojeného puzení.

Ano, nevylučuji.

Lidé kolem mě se rozváděli, nebo tajně provozovali letní lásky plné krátkého sexu, načež sklízeli podzimní dramatické rozluky.

Pak v průběhu deseti let, odcházeli i ti bez možného návratu.

Vzpomenu skvělého redaktora ze Saspi, a sice Jiřího Ulricha alias čuka.

Ten psal přiléhavá hodnocení, kořeněná důvtipem.

Na Saspi jsem se svého času "vypsal do TOP 20"

Díla byla posuzována redakcí, aby posléze získala procenta.

Je to pár let co zmizelo, neznámo kam

Pokud to shrnu, nedělo se mi za dekádu nic okázalého, coby se nedělo mnoha jiným lidem - tedy nejsem nikým zvlášť výjimečným...

 

Uplynulo deset let, na oslavu popíjím trnkovou z jihu Valašska za slov:

 

"Ach, ta píše"

 

Přeji Vám i sobě, ať nám to zejména píše

 

Marty Kristián Kudlák