Co mi osud dává znát?

Co mi osud dává znát?

Po třech týdnech nemožnosti sportovat o víkendech z důvodu pokusu o zvládnutí přijímacích zkoušek, a následně zdravotních důvodů (viz předchozí příspěvky), jsem se konečně s řadou nabytých kilogramů vydal na koloběžce na cestu s odhodláním zvládnout alespoň 15 km. Po dvaceti minutách jsem si blaženě zakopával v navyklých rytmech již na samé periferii městké aglomerace.

Rozvláčně vychutnával i nerovnosti popraskaného - desítky let udolávaného asfaltu -takzvaného chodníku, jsoucího v těsné blízkosti vysokoškolské koleje.

Stejně tak jen asi 100 metrů od státní hranice s Polskem.

Zatím se mi nedoneslo, že okna kolejí již několik měsíců nezdobí kypré busty fešných studentek.

Za to však se zpoza kontejneru na mě vyřídili dítko vzezření cikáněte co na zem odhodilo svou plastovou koloběžku a už už - za rozmáchlých gest rukou - pevně uchopilo řídítka koloběžky kterou jsem si vypůjčil v rámci rodiny.

Na jeho počínání dohlíželo asi pět či šest dalších dětí, které měly plastové trojkolky či koloběžky nejrůznější provenience.

Opodál postávaly dvě ženy z ubytovny a dumlaly cigarety v oblacích cigaretových spalin, dětí si příliš nevšímajíc.

Hošík asi pětiletý na mě spustil rusky:

Děduška, odolži mě samokat!

DAVAJ NU, NĚPONIMAJEŠ?

 

Atakoval mě dobré dvě minuty a nechtěl se řídítek pustit!

Jako naschvál jsem si nedokázal vybavit jak mu říci že spěchám

 

Nakonec jsem se přeci jen vytrhl a ujížděl pryč

 

Díky této situaci jsem si uvědomil že zkrátka padesátka byla a je už věk hodný děda 

 

Ale také to, jak i pětiletý může postupně destabilizovat rozvahu jinak statného padesátníka

 

Tohle už nebyl jen strach o majetek který patřil třetí osobě

 

Bylo to i víc než strach z neznámého!

 

Obava z povyku?

 

Dosaďte si co chcete

včetně toho v posledních desetiletích užívaného vyváženého temínu a sice - romčete.

 

Poodjel jsem od znejlidňující a naprosto nenadálé situace asi jen dvěstě metrů.

Příčinou mého brzkého návratu domů byl pak zejména májový liják, trvající dobrou čtvrthodinu.

 

K tolik potřebnému spalování tuku tedy nedošlo...

 

Obtěžkán historikou s lidským mládětem jsem nerudně stepoval domů.

 

váš

 

nikoli strýček

ode dneška už toliko "děduška"

Marty

 

Nu vot?!

 

Autor kudlankaW, 28.05.2022
Přečteno 112x
Tipy 6
Poslední tipující: Amonasr, mkinka, Sonador, rybka
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

obava z povyku není zcela lichá... ale tebe určitě nejvíc vykolejil ten děduška že?:) a to by ti řek i kdyby ti bylo čtyřicet;)
hele já šla nedávno do kostela, no, vstoupila jsem do něj o 120kč chudší, nu což, když mám.. jediné co mě překvapilo, že mu to nakonec bylo málo, takže ani nepoděkoval - on se svět v jistých úrovních, ne - ve všech! úrovních mění, já si z toho beru ponaučení, že něčím nemá cenu se trápit, ba dokonce tomu věnovat pozornost, jediné důležité je vědět co a proč člověk dělá sám... a dobře si vybírat jakou úroveň světa chi žít já...

29.05.2022 19:17:34 | Sonador

Son
konečně jiný druh komentáře, než doposud

Jsem Ti vděčný.

Mě rozladila dravost cikáněte, neoblomnost a neustálé dorážení, i když jsem mu odpovídal:

Vazmi svoj samokat!

DAVAJ!”

Dělal že neslyší…

Čtu že jsi zažila také svou u chrámu

Myslím na Tě …

Žij blaze

29.05.2022 19:38:05 | kudlankaW

tak to u toho chrámu nic nebylo, spíš mě překvapilo, kam se to posunulo... ale já kdysi v mládí zažila i s dětičkami, a kdo to nezná nepochopí, jak na tebe ještě poštvou rodiče, i když jsi hodný, ale nevyhovíš, nebo se ohradíš, když na tebe hází kamení a plivou... pravdou ale je, že si člověk situace přitahuje tím co má zrovna uvnitř, čím víc "odporu" tím víc problémů... a jdu ti vlastně odpovědět na otázku z nadpisu - vždyť víš co aktuálně řešíš v práci, ta podobnost nejde přehlídnout...
takže asi je to fakt o hledání vnitřního míru a pevnosti? určitě víš nejlíp sám... tak už nepoučuju;)
dávej na sebe pozor Márty a děkuju*

29.05.2022 19:57:36 | Sonador

Jsem za Tebe rád

Za zrcadlo

I odstup

který nemohu mít doSTatečný
jsem li součástí dění ubíjející každodennosti

Za vzpomínky

M

29.05.2022 20:47:42 | kudlankaW

Pane Bože a co si to dítě postavit před sebe na kolonku objet s ním ten barák a s úsměvem ho vysadit matce před dveře...s dovětkem "uběžáj málčik za mámou"...nebylo by to řešení křesťanské, hodné dle již sděleného začínajícího pedagoga?
Naučili jsme se ve všem vidět útok zradu a podlost?...

29.05.2022 11:03:04 | Malá mořská víla

Děkuji za příspěvek

A dobrý den vílo

29.05.2022 11:22:55 | kudlankaW

Osud ti dává znát, abys' zpevnil svoji sebejistotu a byl lépe schopen řešit podobné peripetie, jež venkoncem nestojí za řeč.
Jsi dospělý muž... toto tě nemůže vykolejit. A je-li to Rom, či nikoliv... who cares.

29.05.2022 01:48:01 | MonoGame

Díky za ráznou odpověď.
Problém byl v tom, že to bylo malé dítě, patrně z UK
Bytovka byla plná těchto osob prchajících.
Další věc je ta, že se pohybují ve školství a mám podobné děti adaptovat na zdejší systém
Asi bych dost obtížně vysvětloval ( a hájil vratkou pracovní pozici ve svém věku a kraji s vysokou měrou nezaměstnanosti) pokud bych dítě nějak necitlivě odstrčil nebo povalil
Nazírání na situaci je jiné “v momentu překvapení “ a pokud se hodnotí Ad hoc

I tak Ti děkuji a z podstatné části z Tebou souhlasím

29.05.2022 07:36:39 | kudlankaW

Jakékoliv násilí jsem naprosto
neměl na mysli. Žádné povalení apod.
No, a vzhledem k tomu, že jsem zažil už ledacos, mohu posuzovat
někdy i ad hoc.
Obtížnost oné situace naprosto chápu,
nic to však nemění na prve napsaném.
Ba naopak.

29.05.2022 07:52:14 | MonoGame

Díky za názor

29.05.2022 08:43:08 | kudlankaW

měl jsi mu říct :ně panimáju

28.05.2022 19:19:44 | rybka

Bylo to hodně nepříjemné. Visel na řídítkách a nechtěl se pustit.
A teď si vezmi jak by to to působilo na lidi kdybych začal řvát nebo do něj nějak rukou strčil
To já bych byl za ….
Ne to dítě
Fakt děs!

28.05.2022 19:24:14 | kudlankaW

© 2004 - 2022 liter.cz v1.5.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí