Hříšné myšlenky

Anotace: Zkusili jste se někdy zamyslet nad pojmem „hříšná myšlenka“?

Nabízí se spousta variant. To první, co Vás asi napadne, je oblast sexu. Zde je hříšné (dle církevního pojetí) vlastně vše, nebo (dle světského pojetí) cokoli se vymyká běžnému standartu. Ale o tom jsem psát nechtěla. Já znám daleko hříšnější myšlenku (a myslím, že nejsem sama). Pro mě je to myšlenka na jídlo.
Jídlo – někteří tvrdí, že jen po této myšlence přiberou nějaké to kilčo. Samotná jeho konzumace, zvláště ta nezřízená, případně pojídání tzv. kalorických bomb (tedy všeho, co nám chutná), vede k pohybu ručičky na váze. Bohužel však jen málokdy kýženým směrem, tedy dolů.
Já se však už delší dobu zabývám jinou asociací této „hříšné myšlenky“. Jsem si však jistá, že ji zná pomalu každý z Vás. Dovolte mi malý příklad z praxe.
Jedna z mých pracovních pomůcek se jmenuje telefon. Dlouhodobým pozorováním jsem zjistila, že pouhá myšlenka na oběd vyvolá jeho téměř nepřetržité vyzvánění. Nejlépe v okamžiku, kdy jsem co nejdál od něj (takže nestihnu doběhnout včas) a přesně v okamžiku, kdy zvedám sluchátko, zvonit přestane, aby začal nanovo jakmile se zase vzdálím. Pokud náhodou tento jev nenastane a já si stihnu jídlo přinést, pak zákonitě začne zvonit sotva si sousto vložím do úst. Pokud by náhodou toto selhalo, pak tu mám v záloze další variantu, neméně záludnou… Sousto v ústech vyvolá nejen zvonění telefonu, ale i potřebu kohokoli ve vašem okolí Vám něco sdělit, či se Vás na něco zeptat. A to vše nezávisle na tom, kolikrát Vás již ten den minul bez povšimnutí. Dokážu si představit i případ, kdy tato „hříšná myšlenka“ způsobí prodavačce vpád koupěchtivých zákazníků do obchodu.
Ale ono se nemusí jednat pouze o jídlo, což takhle nutkavá potřeba odskočit si? Nebo posledních 15 minut pracovní doby? Tak jak, milí čtenáři…..jaké jsou ty Vaše „hříšné myšlenky“?