"Jak jsem potkal jaro".

Anotace: Omylem, nechtěně a neplánovaně. Skoro jako těhotenství zdá se mi. Je to jen malý fejeton, téměř "fejetonek", dá-li se tak nazvat, a také pokus o získání názorů ostatních. Nezbývá než poděkovat ;)

Stejně jako Vánoce potkáváme v říjnu, stejně jako Velikonoce v únoru. I tak potkávám, jistě vinou globálního oteplování, jaro, a to zhruba někdy v půli ledna. Teplé počasí a přívětivé podmínky ženou davy do ulic a parků, mě na dlouhé vycházky zakončené s příjemnou knihou a vzdychajícími páry v okolním křoví. Zlý jazyk by možná trpce poznamelal, že v okamžiku, kdy se teploty jen málo zvednout nad bod mrazu, nebohé páry dospívajících vyrazí ven, protože doma stále hrozí vpád jednoho z rodičů do pokoje, kde se zrovna neděje to, co by rodič před vstupem do pokoje předpokládal. Dobrá, nebuďmě až tolik naivní, možná v zoufalých snech tušil, přesto bylo setkání s realitou trpké a nečekané. Proto bylo by krásné, zvlášť pro obyvatele laviček v parku, kdyby rodiče klepali, není-liž pravda. Zbavíme se tak trapných chvílí, vyděšených párů, neklidných důchodců a uvzdychaných křoví.
Pokus o sledování očima těch, kteří v pondělí navštíví doktora, v úterý postraší studenta v tramvaji, ve středu vystojí frontu na úřadě...