Krásy opilé opice

Anotace: no co říct, nadpis říká vše, ne?

Víte co mám na tom alkoholu nejradši? Kocovinu.
Jo, fakt…
Asi si říkáte, co to tady ten chlap mele, lidi se snaží všemocně najít způsob, jak tu svou vlezlou opici zahnat a on nám tady bude tvrdit, že se mu to líbí. Ale zeptejte se jakéhokoli zběhlého alkoholika a bude vám muset potvrdit, že na tom něco je. Že je na té nepříjemné věci opravdu něco pěkného a že bez toho by ten chlast nebyl vlastně tak uplně ono.
Každá opice je trochu jiná, některá mírná, jiná brutální – je to člověk od člověka, záleží taky na divokosti předešlého večera a její podoba se v průběhu času mění.
Takový ten odporný stav: hlava jak střep, v hubě jako v polepšovně, žaludek na vodě – čloěk se tak sám nad sebou pozastaví a řekne si: „Tak a máš to, vole, to ti patří.“ Často nastává po opravdu těžkém večeru bezprostředně po probuzení a pak ještě nějakou dobu než se člověk stabilizuje. Prostě bič boží za to, co jsme to zas včera vyváděli, trest za všechen ten povyk, za všechny ty řeči a nevhodné poznámky co jich za ten večer bylo a taky je to takový poplatek, aby nám ten zlozvyk neprošel uplně tak zadarmo.
Ti šťastlivci, co se probudí ještě s promilemi v krvi to mají vůbec nejlepší. Krásně otupělý stav, žádné starosti, nikdo se zbytečně nehrne do žádné aktivity; ideální je procházka za slunečného počasí s modrou oblohou, třeba na nákup. Nevím jak to máte vy, ale mě v takových situacích všechno dojme. Člověk se raduje nad tou krásou, co je jí na světě, až mu to najednou začne být tak nějak líto, že je to všechno takové pomíjivé a že stejně nakonec všichni musíme zemřít a proč vlastně je člověk pořád sám když je kolem tolik lidí a proč vás ta prodavačka oškubala o jedenáct korun, příště se s nějakým dýškem může rozloučit.
Procento sebevražd je však v tomto stavu velice nízké, protože člověk je natolik příjemně unaven, že se mu do nějaké takové rozhodné akce nechce a tak si to nechá na později, kdy si to nakonec stejně rozmyslí.
Při kocovině většinou odpadají veškeré nepříjemné problémy se zácpou a to klidně i na celý den a vůbec, člověk se tak nějak pročistí a to i po duševní stránce, díky morální kocovině, která s tou fyzickou chodí ruku v ruce. To další den se potom cítíte jako nový člověk a je vám fajn.
Takže až do sebe budete příště po ránu cpát ibalgin, zastavte se na chvíli a zkuste vychutnat trošku té nezachytitelné, avšak lehce opakovatelné atmosféry. Pravděpodobně na nic převratného nedojdete, stejně jako po přečtení těchto řádků… ale v tom je právě ten život tak krásný.