Tento způsob života zdá se mi poněkud...

Anotace: Tvor věčně nespokojený dí...

Ani ten sebevíc ubručený a ubrblaný důchodce z ranního MHD by mě nedokázal překonat v discipíně stěžování si, byť by svůj lkající výstup doplňoval neodmyslitelnou francouzskou holí (dědové a babičky, skutečně nic proti vám...:)).
Když se občas zamyslím (sakra, to je fuška) nad dnešním způsobem života, tak navzdory možnostem, které se mladým i starým naskýtají (cestování... slevy v Kauflandu...), shledávám tento způsob života neuspokující. Aspoň tedy pro mě.
Správně bych si neměla stěžovat. Neovládají nás fanatičtí inkvizitoři, nestřežíme každé své slovo kvůli tvrdé ruce socialismu, nemusím se dnes večer pakovat na zítřejší transport do Terezína, nemusím si dělat starosti kvůli tomu, že jsem tak trochu zahnula svému manželovi - králi, a ten mě kvůli tomu chce nechat zaživa rozčtvrtit. /Předně tedy nejsem ženou krále./
Ale...
Můžu studovat. Můžu si najít lukrativní zaměstnání. Můžu si říkat co chci. Můžu se vdát za koho chci. Můžu si vzít i ženu! Můžu vlastně všechno, a když se to tak vezme, trochu se posnažím a skoro všechno mi spadne do klína. Minimálně nám některým a minimálně alespoň průměrný život.
Možná to bude znít neuváženě a lehkomyslně, ale mě by bavilo mít na krku i jiné starosti, než zapomenutý sešit do angliny, co nakoupit a kdo pohlídá děti. Klidně bych na svém krku chtěla cítit nebezpečí katovy sekyry, ač bych se třeba z pomyšlení na popravu zbláznila strachem. Vyměnila bych svůj relativně bezpečný život středoškolské studentky za vratké, do jisté doby vysoké postavení revolucionáře v období jakobínů, za živoření chudého básníka, nešťastně zamilovaného do slečny z bohaté rodiny.
Občas si říkám, že by nebylo marné žít v devatenáctém století a pracovat jako vychovatelka zhýčkaných dětí v panské rodině. A třeba se zamilovat do mrzoutského ovdovělého pána domu, přestože by sňatek byl ze společenských důvodů nemožný (jo, to vám teď cituju Janu Eyrovou).
Byla bych pirátem v anglickém loďstvu a bojovala bych proti fanatickým španělským katolíkům. Nechala bych se pronásledovat inkvizicí a následně se upálit, šla bych říct Hitlerovi, že je slizký jako Severus Snape a že mu nezávidím ani ten knírek, neboť ho jako stará budu mít taky, účastnila bych se morových průvodů a cinkala bych zvonkem "vyneste své mrtvé!". Stala bych se dvorní dámou na francouzském dvoře, zapletla se s chlípným králem, abych ke vzteku královny porodila zdravého chlapce - králova chlapce, s ostatním senzacechtivým měšťanstvem bych pravidelně chodila kontrolovat, zda gilotina funguje jak má, nebo bych kvůli spiknutí hnila ve vězení.
Ne že bych pro sebe a pro ostatní žádala takovou nepřízeň osudu... Jen si říkám, že dnes je všechno až moc jednoduché... a já jsem dobrodruh!:)