Já a Hudební průmysl

Anotace: mě občas dost baví... ale asi jinak než by chtěl... omluvte prosím volnější styl psaní

A tak já nevim jaký pocity z toho máte vy, ale já pokud mám to štěstí shlédnout nějakej mainstreamovej klip z poslední doby, tak mi strašně cukaj koutky. A je celkem jedno co se zpívá a od koho to je, protože takových kapel a zpěváků, o kterých tu dnes píšu, jsou všude kolem mraky a "kvalitu" mají v podstatě všichni stejnou. Ať už černoši nebo běloši. Prašť jako uhoď. Jen se musím usmívat, když si vzpomenu, jak jsem, a je to už hezkých pár let, v nějakém sloupku mladé fronty četl o tom, jak je černá muzika oproti té evropské v podstatě nevyčerpatelnou studnicí originality... nějak jim došel dech, nemyslíte? Ale abych někomu nekřivdil, dobrá, přiznávám, jsou tací, kteří jsou o komáří koule lepší než ostatní, ale ono když už po sto padesátý osmý vidíte, jak se nějakej rádoby (tentokrát bílej) borec natře olejíčkem, sakra hustě kráčí kolem bazénku plnýho prsatejch holek a na hlavě má kloubouk, tak mám co dělat abych nevyprskl smíchy. Jenže borec vás vůbec nešetří, otevře pusu a vytáhne na vás hlásek jak konipásek, nejspíš nosí těsné spodní prádlo říkáte si, pro jistotu ještě kontroluju repráky, zda se nejedná o nějakou závadu technického charakteru. Jenže závada to není a vy víte, že teď jde do tuhého, takže se borec u toho ještě povětšinou začne nakrucovat, což mi v extrémních případech začíná kroutit už i prsty na nohou. Už dost! Už dost! křičím vnitřně, a nahýbám se k ovladači abych se osvobodil z jeho spárů, jenže občas se rád mučim a tak koukám dál, hlavu už mám skoro bolavou od kroucení, jenže to borce absolutně nezajímá a ještě to vyšperkuje, takže jde dál kolem toho bazénku, pořád s kloboukem na hlavě a teď jako kolem sebe ukazuje na ostatní borce, co jenom postávaj kolem. Oni na něj s patřičnou úctou pokyvujou, jako že ho berou a on je tim pádem v očích všech těch holek fakt hustej kápo, a ta nejhezčí a nejprsatější si přesně v tu chvíli řekne JO! To je on... div jí neprasknou šňůrky od plavek. Netrvá dlouho a nakrucujou se tam spolu... no vidíš, říkám si v duchu, co všechno nám pan režisér do toho tříminutového klipu stihl přibalit, je to barevné, hýbe se to a má to i příběh! Jenže podívaná končí a vy tušíte, že tohle už nic překonat nemůže... když v tom najednou buch! A je tu další klip. Klip ještě přitroublejší. Klip, kde jsou prsatice prsatější, kápa kápovější, a s větším kloboukem. A že mě to vždycky spolehlivě dostane je pravda pravdoucí, protože se tlemim jenom o tom píšu. Ať si každej poslouchá co se mu líbí, tohle je spíš výtka na režiséry, scénografy a další, kteří tato svá díla, pro mě ze záhadného důvodu vypouštějí do světa. Proč to dělají? Snad abychom si vážili těch originálních, nenucených, neagresivních, nekřečovitých a nekýčovitých... snad abychom se u toho bavili jako já, a nebo je někdy lepší věci moc nepitvat... nehledat umění v kelímku od jogurtu či jak se to říká... :)

Ale aby nedošlo k omylu, zpěváků obecně si nesmírně vážím, o to víc poté, co jsem se při jednom stmelovacím večeru našeho pracovního kolektivu dostal ke karaoke. Omlouvám se Jirkovi Šelingrovi za zprznění jeho hitu Holubí dům... jistě se musel praštit o víko do čela:)