Papejte holky,to jsou ty dobrý,připálený!

Anotace: (achjo sladké)

Můžete si myslet,že jsem blázen, či snad úchyl. Ano to všechno můžete. Však pranic nezměníte. Já budu péct pořád.

Ano,jsem chlap a peču buchty,bábovky a jiné sladkosti,a vůbec,ale vůbec se za tu skutečnost nestydím. Právě naopak.
Pečení jest mým potěšením,koníčkem a velkou zábavou. Tak jako se někdo rád hrabe v autech,běhá po poli a loví motýly,já moc rád pobývám v kuchyni a zkouším nějaký nový recepis. Lidé z mého nejbližšího okolí mne znají a vědí: „Mám nový recept. Ano je výborný.!
Hned opíšu a rozesílám. Mnohdy následuje i chuťová zkouška v podobě několika kousků z nového „výrobku“.Kamarádky volají a ptají se na nějaký nový, ale zaručený. Aby moc chutnal. Není problém. Jejich drahé silnější,tudíž mužské polovičky zpočátku poněkud nechápaly,však již si zvykli. Zbývá jim snad něco jiného?
Jedni moc dobří spoluobčané z naší vesnice mne dokonce překřtili na Mirku. Jsem v klidu. Raději budu ženská a Mirka k tomu ,než řešit jako oni, co ten či onen ve svém volném čase provádí. Babrat se v titěrnostech a ještě z nich žít. O to více mám uvnitř sebe radost. Jak jsou ve své malosti ubozí.
Největším oceněním pro mne je, když se upečená dobrota vydaří a zmizí z plechu. Do smrtí své nezapomenu na den, kdy jsem poprvé dělal „Péřovou“, přišli sousedé a jen jsem nastavil ruku s plným tácem dobroty a během deseti vteřin bylo prázdno, jen jsem stihl posbírat pár drobečků.
Mladší dcera pokaždé konstatuje,co tvrdí její kamarádka. Měl bych péct ve velkém. Otevřít si obchůdek a ty své dobroty prodávat. Ony by byly stálými zákazníky. Malý soused dokonce ujišťuje,že být mistrovství v pojídání buchet a péci já,je on jasným vítězem. Však péci protože musím? Už by ztratilo své kouzlo. Nebyl by koníček,jen povinnost. Však neříkej nikdy,ne. Co bude zítra nevíme.