Kolektivní operace

Anotace: Víc hlav víc ví.. a víc ruk?

Týmová práce je zajisté efektivní a mnohdy věci prospěšná, ale je to opravdu nejspolehlivější způsob jak řešit zadané úkoly?
Ano, v některých ohledech je tento princip práce nenahraditelný. Pokud se vám zrovna něco nedaří, s klidem v duši a úsměvem na tváři můžete vše svést na svoje spolupracovníky, vždyť jste to byli právě vy, kdo říkal, že takhle by to neudělal ani ten největší pitomec. A co když existují místa, nebo dokonce místnosti, kde se společné snaze prostě nedaří?

Bezradně jsem stála a civěla na regál s kuchařkami, olíval mě pot při pomyšlení kolik času budu muset strávit nad hledáním potřebných informací. Naštěstí, které bylo naneštěstí mým posledním štěstím, jsem TO v prvním svazku našla! Recept na večírkový čokoládový dort, ó děkuji Ti Jamie Olivere.
Já a mé dvě věrné vrstevnice jsme se totiž rozhodly, že naší čtvrté do party, která oslavovala za čtyřiadvacet hodin narozeniny, upečeme dort. Chtěly jsme jí udělat radost, ale měl to být i strategický tah, protože na oslavě měli být i pro nás neokoukaní kluci z Bítýšky, známí svým odsuzováním brňáků kvůli namyšlenosti a neschopnosti, a my na ně chtěly zapůsobit naší zručností skloubenou s nápaditostí.
Nakoupily jsme tedy potřebné ingredience, recept si společně pročetly, zjistily, že třetina věcí nám chybí, s několika napsanými pojmy jsme si nevěděly rady, ale co naplat. Oprášily jsme mixéry, formy na pečení a daly se do práce.
Do námi zaručeně dobře vybrané mísy, jsme naházely přísady na těsto, po použití mixéru se ukázalo, že výběr byl špatný. Byly jsme celé od tekuté kakaové hmoty, ale v míse pořád ještě nějaký podíl těsta zůstal. S výrazem vítězů jsme ho nalily do formy, ale že ta forma měla být vymazaná jsme zjistily, až když jsme ji bezpečně umístily do dobře vyhřáté trouby. A tak to šlo dál.. Krém, který se měl skládat jenom ze šlehačky a ztužovače, byl nakonec obohacen o puding, mléko, cukr a další ingredience. Jahody, co jsme v průběhu ochutnávaly a ujišťovaly se, jestli jsou stále tak čerstvé, opravdu nestačily na pokrytí celého korpusu. Bohužel i čokoládová poleva, měla k dokonalosti daleko.
Jako psané věnování na dortu jsme chtěly vymyslet něco vtipného, nevím proč jsme si myslely, že nápis „prcině“ bude zrovna vhodný. Ale jak jsme si řekly, tak jsme i udělaly. Po snaze písmena smrsknout tak, aby se na dort vešla celá „prcina“, se nám povedlo napsat jenom „PRC“. Když si vzpomenu jak dort vypadal, tak musím uznat, že „PRC“ byl trefný.
Vrcholem naší práce měl být přesun díla do krabice. Myšlenka, že dort sesuneme do krabice nebyla zas tak špatná, ale dort s námi asi přestal sdílet sympatie, a tak si usmyslel, že nám usnadní práci. Ve čtyřech částech po sobě jdoucích se rozplácl do připravené krabice. Nevěřícně jsme hleděly na místo činu a za smíšených pocitů, ale hlavně s pobavením jsme hroudu zavřely do krabice a schovaly na balkón. Spíš jsme se zhrozily, když jsme se porozhlédly po kuchyni..
Náš „krtkův dort“ jsme ale vzaly na oslavu s sebou. Abychom si z Gabči mohly alespoň vystřelit, když už nic. Samozřejmě, že bitýšské chlapce jsme naším umem neokouzlily, ale zajistily jsme jim náramnou zábavu- soutěž „kdo sežere víc toho hnusu“ měla opravdu úspěch. Nakonec jsme dostaly i pochvalu, prý že kdyby neviděli jak to vypadá, tak by to mohlo být i dobrý.
No jo, víc hlav víc ví, ale o umu vícero ruk by se dalo polemizovat...