Slečna "technik"

Fejetony, sloupky » Ze života

Instalace v počítači, zapínání přístrojů, zapojování kabelů a dalších věcí, z kterých mám noční můry.

Zkrátka všechna technika je pro mě nepochopitelná, jiná galaxie. Naštěstí s tím obeznámím každého dřív, než mě k něčemu pustí, aby se předešlo hrozicím škodám, které v mém případě opravdu hrozí! A to prosím nejsem blondýna :D Na druhou stranu mé historky většinou pobaví mužskou část obecenstva a to i v případě, že se někteří snaží zachovat galantně a zadržet smích. Moji přátele, kteří mě znají se už jen smějí a vy nejspíš budete jen kroutit hlavou.

Zrovna pršelo a mě se nic nechtělo dělat, když jsem se rozhodla, že si po dlouhé době pustím nějaký fajn film na DVDčku. Otevřela jsem skříňku a hledala nějaký slaďák stvořený přímo pro toto počasí.

"Milý Johne" jsem neviděla a obrázek na titulním obalu byl víc než romantický s krásným hercem v pozadí.

Jako vítěze jsem ho položila na stůl a natěšeně odkráčela do kuchyně pro sušenky a kakao.

Otevřela jsem DVDčko a vložila do něj film. Ovladačem jsem přepínala kanály tak, jak jsem to odkoukala od mamky a čekala, kdy se objeví na obrazovce "DVD kanál". Projela jsem to už dvakrát a nic. No bylo to divné, protože DVDčko normálně svítilo a televize byla podle mě taky dobře naladěná. Teda to nevím, protože ladit televizi taky neumím - nikdy mě k tomu raději nikdo nepustil.

Řekla jsem si, že třeba potřebuje čas, aby se rozjelo, tak jsem programy začala projíždět znova, pomaleji. Když se opět nic nezobrazilo, pomačkala jsem pár čudlíku, dvd se vysunulo, zasunulo a znova načítalo. Opět nic.

Až po chvilce jsem si všimla, že z druhé strany DVD je ještě díra na nějaký další kabel, který tam nebyl. Bylo to divné, "vždyť to mamce jelo" řekla jsem si. Tak píšu kamarádovi na icq " ty prosím tě, může jet DVDčko bez kabelu?" " jak to jako myslíš? :D" odpověděl.

"No chci si zapnout film a u DVD není nejspíš kabel, tak nevím, jestli je tam nutný, když to mamce minule jelo a třebas se zobrazí v televizi, ale později, než s tím kablem" v zápětí na to, mi přišlo snad milion smajlíku ":DDDDD" s odpovědí " jakože by se ten film přenesl do televize po vzduchu jo?! Jako Bluetooth DVD :DD!" no a v tom mi došlo, že to asi nepůjde, protože chybí zrovna kabel, k připojení DVD k televizi. Co se týká kamaráda, tak ten si tuto perlu nemohl nechat pro sebe a podělil se s kamarády na "eFBíčku" a všichni z toho měli ohromnou legraci na můj účet.

I stalo se to právě o prázdninách, kdy jsme si s kamarádkou chtěly vyjet na kole. No nevím, jestli její "kolo" lze za kolo považovat, protože nejen, že se samo vyfukuje a i když na něm šlapete jak blázni, jedete šnečím tempem.

Ještě že děda vlastí ten nafukovaní stroj na kola. Vypadá to jako válec s dlouhou hadičkou a nafukuje to jedna bááseň. Teda, v dědové přítomnosti. V mojí to zase tak slavné nebylo. Chtěla jsem se vytáhnout, tak jsem kamarádce řekla, ať odšroubuje ventilek a přicvakne hadičku ke kolu, že to pustím. Zapojila jsem stroj do zásuvky a mačkala čudlík, který jako jediný na přístroji byl. Nic se nedělo a dokonce ten čudlík nešel ani zmáčknout! Tak jsem s ním začala točit. Všemožně jsem s tím kroutila, mačkala a tahala skoro 5minut pořád nic! " Se na to vykašlu!" zanadávala jsem si.

" Však co tam děláš?" ozvalo se zpoza dveří, kde dřepěla kamarádka, držící hadičku u kola.

" Nic prosim tě, počkej! Nějak se mi to tu zašprajclo" říkám.

"Jo jo zašprajclo, to znááme!" zasmála se, já se začla vztekat a ztrátou trpělivosti jsem si do oné kulaté nádrže kopla. Kamarádka přišla, vytáhla čudlík POOTOČENÍM nahoru a přístroj začal tak řvát, že to přehlušilo i její smích. Tak jsem nevěděla jestli brečet, nebo se smát s ní .

ÁÁno, i z téhle banální věci, lze udělat estrádu pro celou ulici. " Tím to zapneš a tím to vypneš" ukazuje mi mamka dálkové ovládání k otevření auta. Vyběhnu ven a mačkám tlačíko na otevřít. Nic. Tak mačkám tlačítko na zavřít - kdyby se náhodou spletla. Nic. Vidím souseda, který vykuřuje z okna a pozoruje mě, jak zápasím s klíči. Tím víc a rychleji se snažím mačkat a auto otevřít. Prostě to nejde. Má to nějaké pokažené, tak vsunuju klíče do dveří a v tom se auto rozhučí na celou ulici a já se chytám za hlavu :D

Slyším, jak se soused dusí cigaretou se smíchem a auto hučííí a "huu huu huu huu" nepřestává! Zbrkle mačkám tlačítka a sleduju, jak se v sousedních oknech míhají tváře zvědavých hlav. To už vidím od dveří spěchat mamku, né zrovna dvakrát nadšenou, která mi bere klíče z ruky a zasunuje zpátky do dveří. Soused, který se před chvíli dusil v okně je opět v pozoru a náramně se baví stejně, jako celá ulice "nenápadně" schovaná za okny. Od té doby otevírám auto zásadně klíči.