"Trochu tlustý"

Anotace: Aneb zamyšlení nad dědičnou obezitou ;)

Beruška se po shlédnutí jednoho dílu z jejích oblíbených seriálů zamilovala jednu zákeřnou větu...a začala řešit,kdo je tlustý a kdo ne.Začalo to v obchodě.Byla s babičkou nakupovat v jejím oblíbeném oděvním butiku.Babička si vybrala dvoje kalhoty a šla si je vyzkoušet do kabinky,s Bebinkou v zádech...nasoukala se do prvních džín a prohlížela se v zrcadle.
"Babi,ty si můžeš koupit,dneska vůbec nejsi tlustá,"usmála se má povedená dceruška a v prázdné prodejně se to krásně rozléhalo.
"Jo?"pozvedla babička obočí a zkusila si i druhé: "A co tyhle?"
"Jo,kup si oboje..."zadeklamovala Bebí na celou prodejnu.
"A co by na to řekl děda?"zarazila se má maminka nad jistotou tříleté vnučky.
"Děda žekne 'Tý bláho!' " usmála se. Babička pobaveně vzala oboje kalhoty a i s vnučkou vykročila k pokladně,následovaná znuděnými prodavačkami,které zajímalo,kdo se tak krásně vyjadřuje o své babičce,pokladní okouzlena příjemnou tvářičkou malé holčičky pípla kalhoty:
"Ty jsi ale krásná malá princezna,"ohodnotila mou dceru.
"Nejsem!"ohradila se malá, "Jsem veliká!"upozornila na její nevšímavost a i s babičkou odkráčela.Máti po této zkušenosti zvažovala,jestli se v tom obchodě může ještě ukázat...tím ale Berenky zádumčivé přemýšlení nad vahou rodiny nekončilo...Když jsme na zahradě seděli v chatce,popadla nás lenora,seděli jsme a nic nedělali,zvenku přiběhla Bebinka a v návalu lásky mě objala:
"Maminko moje...já tě mám láda,i když si tlustá,mě to nevadí..."usmála se na mě spokojeně...odložila jsem oslazené kafe,ke kterému jsem přikusovala ještě sladší sušenku a nedůvěřivě upnula zrak na stůl...jak takové dobré věci dokáží být najednou odpuzující,když vám tohle řekne vlastní dítě...A pak se vrhla na dědu...ale tam narazila na mysl tvrdší a flegmatičtější,než je zeď...Obcházela rodinné příslušníky s otázkou,jestli nejsme trochu tlustý...reakce každého z nás byla jasná:
"No to teda nejsem!"a pak přistoupila k dědovi,který,svlečen do půl těla,dláždil cestu okolo chatky.
"Dědó,"přistoupila k němu a založila ručičky v bok "Nejsi tlochu tlustej?"
"Jsem,"zabručel děda a dál se věnoval práci.Bylo slyšet,jak se malé rozvrzaly kolečka v hlavě.
"Aha...A ploč?"naklonila hlavičku na stranu.
"Protože rád jím,"odpověděl prarodič apaticky.
"Hm...aha..."šeptla Berenka a šla se houpat na houpačku.Nikdo z nás neví proč,ale od té doby se nikoho nezeptala.Možná už ví,proč jsme doma všichni "tlochu tlustý"...