Návštěvnost
To já..
To já..
Anotace: z 16.3.2014
Takže pro ilustraci první příklad, kde se ukáže onen typický fenomén:
Jsem u kamarádky. Chci se jí pochlubit, že se učím španělsky, proto s nadšením řeknu: „Představ si, už měsíc se učím španělsky, chci totiž jet do Barcelony příští léto na delší pobyt.“
Kamarádka odpovídá: To já se už rok chystám zopakovat si svou chabou němčinu, ale nějak se mi do toho nechce. Tečka. Hluboké ticho.
Téma, které jsem chtěla nakousnout, bylo pohřbeno do hrobky se zarputilým názvem Non grata.
Mírný člověk ale toto chování odpouští. Říká si, že přece tu kamarádku má rád, zajímá ho ta její němčina. Ano, ovšem hlavní je aby „To já..“ bylo věcí sporadickou, nikoliv jevem, který okupuje každičkou větu druhé strany v dialogu, zatímco první strana sklíčeně sedí (kdy klíček zrnka její myšlenky netrpělivě čeká na vláhu zájmu), a cítí se nedoceněna, odstrčena, přehlížena.
Druhý příklad:
Řekla jsem svému otci: „Včera jsem v loterii vyhrála pět tisíc. Není to bomba?“
Tatínek odvětí: „To já už nesázím. Žere to jen peníze.“ Tečka. Ticho.
Moje informace byla ponořena do tmavomodré hlubiny oceánu (kde ji možná někdy objeví kapitán Nemo.)
Ptám se tedy: Proč se i o blízkého člověka velmi silná a pádná informace odrazí jako hrách od stěny? Jedná se o jakousi míru sobectví nebo o silný odvar sebestřednosti?
Nechci to ale úplně odsuzovat. Když po vyslechnutí poutavého vyprávění přítele nadhodím podobnou historku k duhu, je to skvělé prodloužené bujaré (duhové) nálady a vlastně nutná podmínka pro udržení dialogu.
Nic se ale nesmí přehánět. Sama vím, že umění naslouchat je skoro ne uměním, ačkoliv umění obohatí život, ale spíše nosnou páteří každého vztahu, kde panuje láska, důvěra a zájem o toho druhého.
Je možné, že pokud „To já“ chování budeme přehlížet, staneme se vítaným společníkem. Lidé na nás budou chrlit svoje touhy radosti a strasti a my se převtělíme v naslouhající dutou vrbu.
Život v dřevěném těle salix alba mě ale moc neláká, proto budu zdravou mírou myslet na sebe.
Já totiž...
Komentáře (16)
Komentujících (9)
Doporučit
Tiskzřejmě si kamarádka uvědomila že s němčinou se do Španělska nedostane...
18.03.2014 00:50:08 | enigman
Vypadá to, jako by psaní fejetonů tebou mělo ještě větší úspěch než u poezie...inu, kdo umí, ten umí:-)
Tohle téma se mi líbilo...je zrcadlem částečně možná nás všech...
16.03.2014 22:25:14 | Robin Marnolli
Díky ti, Robine :)
17.03.2014 07:38:48 | Jiřinka Mignonka
...Trefně napsáno,ideální je ,když se to přijímání a vysílání slov
sejde někde uprostřed.....holt zlatá střední cesta....JI.
16.03.2014 22:01:24 | jitoush
Přesně tak, jitoush :)
17.03.2014 07:38:14 | Jiřinka Mignonka
No, napsala jsi fejeton ze života. To já jsem taky chtěl, ale pořád to nejde a kašlu na to.
16.03.2014 19:58:12 | pedvo
Ano, je to ze života. Spousta lidí na něj prská, ale to byl tak trošku můj záměr - pohnout plísní na ovoci. Měj hezký večer a piš :)
16.03.2014 20:58:30 | Jiřinka Mignonka
Hm zajímavé za a zamyšlení hodné .-) A máš nesporně pravdu bývá tomu tak, někdy si ani neuvědomíme že takto činíme ... Možná to bude zase od cesty, ale tak mě napadá když to pročítám, že máme někdy i štětí že můžem vůbec dopovědět, včera jsem měl návštěvu kamaráda, nejlepšího co mám. Ten člověk umí mluvit hodiny a ještě navíc moc rád lidem skáče do řeči a nenechává je domluvit. No trašný :-) A to tu ještě ráno před odjezdem huboval, že ho nenecháme domluvit :-D
Ale k dílu, je moc fajn, donutilo se zamyslet a navíc se mi moc líbí ten konec s vrbou .-)
Jo a ještě sem zapomněl... Já totiž takový věci čtu rád .-)
16.03.2014 17:34:04 | Madanik
Děkuji moc, Madaniku :) Právě o takových lidech jsem to psala. Sice je máme rádi, ale cosi nám chybí.Jeden můj kamarád si ten fejeton vzal osobně a urazil se. Holt, potrefená husa se ozve :) Jsem ráda že jsem rozvířila vody a ještě víc mě těší, že se můj počin Tobě líbí :) Děkuju :)
16.03.2014 18:11:42 | Jiřinka Mignonka
No tak sem pochopil správně to těší zas mě .-) Chtěl sem se divit jak se mohl urazit, ale pak jsem si vzpomněl jak e tady čertil ten můj kamarád že ho nenecháme domluvit :-D Tak už se nedivím, ono se to nedobře poslouchá no .-) A že je máme rádi, to je jasný .-) Sice přivírám oči, nechávám věci rozmluvený a nedokončený, což asi není správně, ale on už asi moc lepší nebude .-)
Tak klidně čeř a piš, rád si příjdu počíst a vůbec se myslím u Tebe rád porozhlédnu .-)
Jo a ještě něco vím že tu mám napsaný madanik, ale ní to nějak divně když mě pak tak někdo osloví :-) Tak jestli to neva, stačí jen Dan třeba příště :-)
16.03.2014 18:20:57 | Madanik
Dobře, Dane :) Děkuji moc za krásnou zprávu. Je strasně fajn přečíst si pár slov někoho kdo je stejná krevní skupina :)
16.03.2014 20:57:13 | Jiřinka Mignonka
Těší mě že nazvala krásným co sem vyplodil :-) a vůbec mě těší .-) Jak říkám za si někdy příjdu počíst .-)
16.03.2014 21:00:27 | Madanik
Pěkně jsi to vystihla. Kdysi se u vysílaček muselo po odvysílaní zprávy přepnout a říct "přijímám", aby mohla vysílat zase druhá strana. Někteří lidé jsou jako takové staré vysílačky, kterým se porouchal knoflík "PŘÍJEM", takže už jen vysílají. Znám jich ze svého okolí dokonce několik... ;-))
16.03.2014 13:34:17 | Amonasr
umění nejen naslouchat, ale hrát si, zpívat a žít...řekla bych
16.03.2014 12:29:56 | básněnka
Moc zajímavá myšlenka :)
16.03.2014 12:17:29 | v.t.v.h
Díky v.t.v.h. :) Napadlo mě to dnes ráno, když jsem otevřela jedno oko a než jsem koukala na svět oběma očima, byl popsaný papír. Miluju tento proces :) Měj krásný den :)
16.03.2014 12:27:01 | Jiřinka Mignonka