BRADAVICE MUSÍ VEN

BRADAVICE MUSÍ VEN

Anotace: Při likvidaci starých písemností na mne vypadl tento pokus o fejeton, který jsem napsal před více než 40 lety jako 20letý student, poslal do novin, ale zveřejněn nebyl. Tak ho sem zavěsím alespoň teď, aby mu to nebylo líto…

Sbírka: Retro ze šuplíku II.




BRADAVICE MUSÍ VEN

 

 



Historie, kterou vám chci vyprávět, bude snad nezasvěceným připadat jako neskutečná či jakoby pocházející z jiné části světa. Někdo si naopak možná řekne, že to je příběh všední, a podiví se autorovi, proč jej zaznamenal. Přiznám se vám, že já patřím k té dříve uvedené skupině.

 

Ale nyní k věci. Před časem mi vyrostla na levém chodidle taková malá nevinně vyhlížející bradavice. Nevěnoval jsem jí zpočátku pozornost, ale ona každá, třeba jen malá bradavice, ať vyroste kdekoli, začne časem dělat neplechu, pokud si jí nikdo nevšímá.

 

A tak, když mi chůze začala dělat potíže, jsem si řekl: „Zajdeš k lékaři, tam ti tu mršku během dopoledne odstraní a budeš mít zase klid.“

 

To jsem ovšem ještě netušil, jak předčasný je můj optimismus. Když jsem totiž počátkem prosince navštívil ordinaci, bylo mi sděleno, že podobné zákroky se provádějí jen v pondělí a ať se prý přijdu objednat v polovině ledna. Ale jelikož jsem poměrně normálně  uvažující člověk, laicky jsem se zeptal: „A nemohli byste mě objednat již dnes?“

 

„Kdyby to šlo, tak bych to asi udělala!“, zněla příkrá odpověď sestry.

 

Mně to ale připadalo stále nějak nepochopitelné, a tak se sestra nakonec uvolila překonávat údajně nepřekonatelné. Když mě objednala na půli ledna, ocenil jsem její obětavost a s poděkováním odešel.

 

Vánoce jsem prožil, jak se říká, v klidu a míru a v polovině ledna jsem se opět vydal do zmíněné ordinace. Tentokrát mě můj nezdolný optimismus přešel již v kartotéce, když jsem se dozvěděl, že na oddělení, kam mám namířeno, se právě maluje. Ale abych to šel prý zkusit, když už jsem objednaný.

 

Ještě se nemalovalo. Ale protože se právě chystali vyklízet ordinaci, byl jsem přeobjednán o čtrnáct dnů později. Mé okolí bylo již připraveno na mou předpokládanou čtrnáctidenní nepohyblivost, avšak když mě spolužáci a kamarádi viděli čile napadajícího na levou nohu, nicméně přeci jen v pohybu, nešetřili chválou na vymoženosti naší lékařské vědy. Nechtěl jsem jim kazit radost, a tak jsem se jen skromně těšil na den, kdy mi nezdolnou a stále se zvětšující bradavici nakonec doopravdy vyoperují.

 

Konečně i tento vytoužený den, v mých představách pro bradavici již poslední (jaká naivita?!), nadešel. Po delším čekání jsem se dostal na řadu a vyvolal jsem svou přítomností v ordinaci oboustranný údiv. Lékař se sestrou se divili, že jsem objednaný na dnešek, můj údiv naopak pramenil z toho, že ani teď se své dobře prosperující příživnice na levém chodidle nezbavím, neboť malování zanechalo zřejmě hluboké stopy na pravidelném chodu zdravotnického zařízení. Zmohl jsem se jen na prostoduché konstatování: „Ale pane doktore, vždyť jsem tu už potřetí…“

 

„A kdybyste měl přijít třeba desetkrát…“, zněla vtipná odpověď lékaře a jeho tváří pohrával lehký ironický úsměv.

 

Inu, humor je kořením života. Až se mi podaří docílit desáté návštěvy, snad mě zapíší v Londýně do knihy rekordů. Mám však obavy, aby se tam místo mě nedostal spíš personál zmíněného zdravotnického zařízení.

 

Přesto se však stále nevzdávám ani své svůdně představy, že se bradavice jednoho krásného dne zbavím. Myslím si totiž, že každá bradavice, třeba jen malá, ať vyroste kdekoli, musí být dříve či později odstraněna.

 

 

 

Praha, 27.1.1975

 

 

Dovětek:

 

Zkuste chodit několik měsíců tak, abyste přitom nedošlápli na patu své levé nohy, protože jinak vás to pokaždé bolestivě zabolí. A pak si možná budete umět představit, proč a v jakém rozpoložení jsem tento fejeton psal, když si se mnou na poliklinice pro vysokoškoláky ve Spálené ulici kdysi pohrávali jako kočka s myší a já nevěděl co dělat, abych mohl opět normálně a nebolestivě chodit. Fejeton jsem tedy poslal do tehdy nejčtenějších a nejvlivnějších novin -  Rudého práva. Jeho redakce ho však samozřejmě nezveřejnila, ale přeposlala k vyřízení rovnou na dotčenou polikliniku. Faktem je, že při další návštěvě jsem se už zákroku konečně dočkal, nicméně dotyčný chirurg se mi za můj nerozvážný literární pokus pomstil tím, že mi vrazil s doslova sadistickým gustem umrtvovací injekci přímo doprostřed bradavice před jejím vyříznutím – podobnou bolest bych už nikdy zažít nechtěl. Zda jsem si však z toho vzal nějaké poučení, to ani dnes posoudit neumím…  :-))

 

https://www.youtube.com/watch?v=9rioCq5fHpc

 




Autor Amonasr, 04.04.2018
Přečteno 945x
Tipy 22
Poslední tipující: Vivien, Iva Husárková, Kubíno, Papagena, Lighter, Jort, Akyš, Anděl, Frr, Šípková Růženka, ...
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Retro ze šuplíku ovšem nepřekoná retro zdravotnictví sedmdesátých let, jako šestileté dítě jsem ležela ve špitále a dodnes vidím živě ty lapiduchy, co vozili nebožtíky pod oknem mého pokoje. Gratuluju Josefe, pacient přežil :-)

16.06.2020 19:16:26 | Vivien

:-D) Díky za gratulaci k přežití, milá Vivien :-)) Sice naštěstí nedokážu příliš srovnat úroveň zdravotnictví tehdy a dnes z pohledu pacienta, a rád bych, abych mě můj zdravotní stav k tomu ještě dlouho nenutil, nicméně jsem měl možnost jen jako návštěva několik současných nemocnic v Praze už párkrát navštívit a zdá se mi, že někde se čas alespoň tím neutěšeným prostředím v oněch sedmdesátých letech doslova zastavil (třeba ve Vinohradské nemocnici nebo na Karláku), jinde jsem naopak viděl supermoderní prostředí (třeba v Motole). Je to tedy asi jak kde :-)

17.06.2020 10:41:21 | Amonasr

Ami...bradavici na patě měla moje dcera když jí bylo devět...na chirurgii jí doktor necita - se o něm tradovalo spoustu let - vrazil injekci do paty..takové šílené naříkání a křik mé dcery už bych v životě nechtěla zažít. já běhala po chodbě a brečela, nepustili mne dovnitř. dcera vzlykala do večera, nehledě na to množství krve. už se nedivím že matky v přírodě brání svá mláďata...a ještě nyní když si na to vzpomenu se mi zvedá žaloudek. Někteří lékaři - neříkám že by měli soucítit s pacientem, to by asi do něj neřízli - ale když vidí dítě, měli by alespoň dovolit rodiči být s ním a vysvětlit situaci...no- zlatě když se k nim nemusí...tak Tobě bylo dvacet když jsi to psal...jéééé....nemáš ještě něco v šuplíku?..já chci ještěěěěěěěěě....**ST**

05.04.2018 06:53:27 | Anděl

No vidíš, a to jste mu předpokládám ani nic neprovedly... Ale aby to snad nevyznělo jako nějaká paušalizace představitelů téhle profese - s chirurgy naštěstí nemám žádné větší zkušenosti, ale před pár lety mi na žižkovské poliklinice jeden v poměrně krátké době po sobě odstraňoval dva basaliomy a byl to až takový čapkovsky přívětivý typ doktora a člověka, přitom výsostný profesionál. Doktorům se sice snažím odjakživa vyhýbat jako čert kříži, ale s přibývajícím věkem je to stále složitější - nicméně v posledních letech se setkávám spíš s takovými, pro které pacient není jen materiál nebo obtížný hmyz, ale hlavně člověk. To je pak radost být jejich občasným pacientem - obecně mám proto k většině lékařů respekt i důvěru... :-)

05.04.2018 13:27:07 | Amonasr

Ami...ach - já Ti moc děkuji...věříš nebo myslíš si, že jsem natolik vzdělaná, že vím co jsou to basaliomy...Ježíš - doufám, že jsem to napsala dobře....:) jednak mi to připomnělo basu piv, a ten zbytek herce Liama Neesona.....promiň.....vůbec netuším, v které části těla se nachází...polemizovat raději nebudu, abych ze sebe neudělala ještě větší troubulínu než jsem:) tak a už musím jít počítat pokladnu, kolegyně je po operaci menisku, dnes jí pouští z nemocnice...mimochodem - neříkala jsem jí že se má, že bude doma. tak doufám, že přežiju ve zdraví....hezký den, Ami!

06.04.2018 06:37:31 | Anděl

:-D Věřím, že Tvé zdraví v žádném ohrožení není, Anděli - krásný víkend i Tobě! :-)

06.04.2018 23:48:04 | Amonasr

JÓ BRADVICE ! tu mou mi po tříletém růstu jejího majestátu a dvojím /naprosto neúčiném vypalování tekutým dusíkem/ jeden chirurg, jenž se rád prsil svými vtipnými poznámkami, doporučil ať jdu na kožní-že mi tu bradivici snadno rychle a zadarmo vypálí-když jsem si dovolil po svých již letitých zkušenostech oponovat, vtipný specialista zavtipkoval před přítomnými mladými stážistkami o výhodách snadně dosažitelné pracovní neschopnosti.....bradavici už to za dalšího půl druhého roku přestalo bavit a během jediné noci mi sama tajemně odpadla.....:-D ST*

04.04.2018 20:54:57 | Frr

Takže jsi měl vlastně nakonec kliku... :-D

04.04.2018 22:50:17 | Amonasr

Rudé právo dostálo svému slovu, lékař viděl Rudě... :)

04.04.2018 18:36:12 | Philogyny1

:-D Přesně tak! ;-))

04.04.2018 22:47:00 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí