To byly časy

Trochu na odlehčení se chci podělit o vzpomínku na mojí babičku, se kterou jsme jezdily jako  malé děti pod stan. Tehdy ještě nebylo k sehnání takové vybavení jako dnes a hlavně taky nebylo dost peněz. Moje babička byla pokroková, zajímala ji příroda,  vesmír, ale taky si umělá se vším poradit. Měla 12 dětí a dvě nejmladší dvojčata jsou jen o tři roky starší než já. Babička ušila spacáky, sehnala starší stan a bylo hotovo. Všechno, včetně hrnců na vaření a jídla naložila na malou kárku a hurá na vlak. Můj strejda Tonda, se za naší výpravu styděl a dělal, že k nám nepatří. Ale nám holkám to nevadilo a vesele jsme se střídaly v tlačení kárky. Nemuseli jsme jet daleko. V Horní Cerekvi jsme vystoupili a cíl naší cesty Čeřínek už byl na dosah. Na louce  jsme zabyvakovali, chodili jsme na borůvky, hráli karty a strašili se ve stanu. Dodnes na to vzpomínám a jezdíme tam alespoň na výlet, abych si připomněla ty krásné chvilky dětství.