Hromadná doprava

Anotace: Prosím o ohodnocení z čistě informativního hlediska (a kvůli matuře)

AUTOBUS

Věřte nebo ne, ale hned po škole jsem získal nejvíce zkušeností, které mě duševně obohatily právě v autobuse. Jednou z těchto zkušeností je tzv. autobusová potyčka, pomocí které se od kousání, škrabání, předstíraného pláče a velice účinného pevného uchopení ušního lalůčku ubráníte jakémukoli stvoření. Myslete si co chcete, ale bez těchto triků se v džungli hromadné dopravy obejít nedá. Mozek vám například radí pustit tu starší dámu sednout, ale tělo odmítá poslechnout, a protože moudřejší ustoupí, může být tato zkušenost vaše poslední. Jistě většina z vás zná píseň “Víte jak to bolí“ baseballovou holí od Kabátů, tak berlí je to skoro stejné.

Autobus je prostě chrám vědění a v létě sauna v jednom. Dokáže, ale ve vás také vyvolat pocit absolutní eufórie. Není nic příjemnějšího než horkého letního dne brzy vstát a spěchat na autobusovou zastávku. Z dálky vyhlížet onen vysněný kočár, který se blíží tajemně zahalen do vlhkého oparu potu. Klimatizace je vypnutá a autobusem se line vůně potu znehodnocena pachem deodorantu. Zde jsem také poznal opravdovou hodnotu dobroty a kolegiality, která se projevila například při prudkém zastavení. Když neudržíte rovnováhu, nemusíte se bát, že vám někdo bude bránit v rozletu, neboť většina těchto dobrých lidí humánně ustoupí stranou. Tak jsem se naučil ocenit iniciativu.

Ještě teď si dokáži vzpomenout na svou první jízdu autobusem do školy. Stál jsem na zastávce jako první a postupně přicházeli další a další konzumenti hromadné dopravy. Byli dokonce tak milí, že mě předběhli a zabrali všechna ta špinavá místa k sezení a tím ušetřili můj oděv od nečistot. Nedovedu si představit, že bych si na některé z těch míst musel sednout. Čím více lidí procházelo okolo mě přímo do autobusu, tím jsem byl šťastnější. Dokonce i pan řidič usoudil, že můj oděv si opravdu nezaslouží býti znečistěn hned první den, a tak mě pro jistotu nechal na zastávce stát s výmluvou, že už nemá žádné volné místo. Já jsem však věděl, jak to myslí a zdvořile jsem poděkoval. Pan řidič byl mým slušným vychováním natolik oslněn, že zapomněl rozevřít celou ruku a zamával mi pouze zdviženým prostředníčkem.