BRAŠNÁŘOVA ŽENA aneb kabelka, co vydrží všechno

Být manželkou brašnáře bylo dlouho ve stylu kovářovic kobyly. Ale asi už jsem remcala tak moc dlouho a lidi okolo si začali všímat, že nějak nemám vhodné reprezentativní doplňky mého manžela (jako kdybych nestačila já sama o sobě!), až se situace doma změnila.

Ano, nyní to své jisté výhody má. Teď už nikdy nemusím řešit, kde si koupím kabelku. Můj muž mi totiž ochotně věnuje každý prototyp, na kterém se učí šít (případně kouskem, na kterém učí šít naší čtyřletou dceru).
Takže ano, mám doma spoustu originálních kabelek. S charakterem.
Jeden charakter je delší, než druhý, jiný charakter je krapet nakřivo nebo trošku špatně naměřený. Anebo je ten charakter originál každým coulem.
Dokonalost (se) prodává, já žiju s charakterem!

Taková jedna moje charakterní koňaková kabelka by si zasloužila hned přízvisko statečná. Musím uznat, že touhle kabelkou můj muž ztělesnil černou díru. Samotnou mě překvapilo, kolik třeba papírových kapesníčků různých barev i obrázků jsem do ní nacpala (protože nikdy nevíš, jakou barvou svýmu dítěti zkazíš den!). Taky jsem často udivená, při pravidelném úklidu svojí milované koňakovky, kolik nutných pokladů z lesa, z louky, od rybníka, od psa (!!!!) se tam zvládne schovat. Člověk jen žasne. Občas se uvnitř zvládne potkat i stará svačina s čerstvou, to si pak holky svačinový dávají meating pod mým deštníkem a lebedí si na dětské pláštěnce, kdo je kdy vyhodí. Vlastně jsem překvapená, že jí ještě nenarostly nožičky a nešla na vandr sama.
Občas se mi stane, že můj oduševnělý telefon se chce projevit kreativně, tak mi vyfotí samovolně vnitřek kabelky, kdybych ty fotky posílala do NASA, tak má můj muž do půl roku Nobelovku za zhmotnění černé díry.
Musím ocenit, že ale tahle moje charakterní kráska unese opravdu hodně – asi tolik, co já mám kolikrát na srdci. Nebo na jazyku. Klidně obojí…
Některé kabelky, když nacpete k prasknutí, tak opravdu trapně dávají okolí najevo, že jste to s obsahem přehnali. Moje koňaková kámoška ne, ta perfektně drží tvar ať se děje, co se děje a člověk tu přehnanost obsahu pozná jedině při přímém kontaktu kabelka – ksicht.
Takže holky, sebeobrana jedině touhle kvalitní kabelkou, násilník fakt nemá šanci.
A jestli to některá zákaznice přežene s nadšením vůči samotnému Dobag tvůrci (ano, toho mýho chlapa), tak vězte, že Dobag manželka má svojí vlastní sebeobranu – koňakovou!

Dříve jsem měla bohaté zkušenosti s levnými kabelkami na jednu sezónu (některé na týdenní sezónu), a to jsem pak měla akorát vztek, když mi taková kabelka obarvila oblečení, nebo zežmolkovatěla oblíbený svetr. Tahle Dobagovka mi skvěle rozumí. Čím víc se mi tře o zadek, tím víc je naleštěná. Takže můj manžel o mě může vtipně hovořit ve smyslu, že moje prdel krásně leští jeho kůžičku. On sám se stará o kůžičku zásadně zákazníkům. Nebo zákaznicím? No tak teď sama nevím, co je víc znepokojivý….

A vlastně mám tuhle prototypovou charakterní kámošku ráda. Baví mě, jak mi svojí koňakovou barvou dokáže vždycky ukázat řešení…a musím se přiznat, že teprve teď si plně uvědomuju její nadčasový vzhled, který se fakt hodí ke všemu. A tak místo střídání kabelek můžu o to víc střídat rtěnky nebo oční stíny, laky na nehty, kabáty, šaty, muže…ehm, cože? ….dá si někdo koňak?