Fórum
uživatel smazán (23.05.2009 18:17:41)
Jeden muž kráčející po duchovní cestě píše: "Básně mají schopnost a moc dotknout se naší duše. Mysl takovou moc nemá. Básně obejdou struktury analogického a analytického myšlení, a otevřou tak okno realitě, která je za hradbou osobnosti ega". Souhlasím. Co vy, básníci ?
ta co bývala Andělem (23.05.2009 18:34:02)
Jj, určitě taky souhlasím i když v básni může být ukrya jedna nebo i více myšlenek. Pro mě je to jakási potřebná forma zdělení člověka...
NikitaNikaT. (23.05.2009 20:14:06)
Vě mně básně vyvolávají emoce, všecky city, pocity, někdy smíšené myšlenky, smutek, bolest, vzpomínky na minulost, současnost, přináší někdy slzy, jindy smích, klid, jistotu, prozření... pokaždé něco jiného.
Divant Delvare (23.05.2009 20:56:17)
Jsou básně, kterým rozumí lidé, kteří jedou na podobné vlně jako autor. U některých se můžou zdát jako bezvýznamné k ničemu.
Mbonita (23.05.2009 23:08:23)
básně jsou zrcadlem duše autora...takže já je prožívám s ním a to zcela a úplně.
Romana Šamanka Ladyloba (24.05.2009 15:08:31)
ano - IMHO básně uvolňují emoce
Romana Šamanka Ladyloba (24.05.2009 15:08:39)
ano - IMHO básně uvolňují emoce
Aťan (24.05.2009 18:40:24)
Vyřiď muži kráčejícímu po duchovní cestě, že to je příliš obecně řečeno. Přeci záleží na konkrétní básni a konkrétním čtenáři.
uživatel smazán (24.05.2009 21:17:29)
Nemyslím si, aťane, ten popis, jaký čtení básní vyvolává, je "obecný", ale nehovoříme o básních typu:"nesu nesu basu piv, abych se měl trochu líp"...atd. Stejně tak "obecně" platí, že je nad námi obloha, jen si to málokdo uvědomí, nebo si toho sotva povšimne..
Aťan (24.05.2009 21:53:49)
Proč myslíš - málokdo? Má je ten kráčející na duchovní cestě spočítané?
uživatel smazán (24.05.2009 22:00:15)
Děkuji za názor :-)
uživatel smazán (24.05.2009 19:01:22)
Mysl ale má takovou moc, jen nemá možnost přímo oslovit nikoho jiného, než svého nositele. Proto musí nositel tkát podivuhodné tvary pomocí slov či tahů štětce, rozechvění nástroje či snad i nejlibější krmě ;-), aby sdělil třeba jediný paprsek hluboké rozmáchlosti toho, kam jej zavedla mysl.
Já někdy vnímám obrovské, osvobozující uvolnění a skoro posedlé nadšení, co do očí vhání slzy namísto křiku, který si nemůžu dovolit. Někdy se náhle ocitám na místech, kde jsem kdysi byl a nostalgie mne zbavuje dechu - vím, že jediný domov, kam patřím, je tam někde uvnitř, kam jako cesty vedou některé básně nebo povídky, a díky nim vím, že se tam vrátím...
uživatel smazán (24.05.2009 21:25:18)
jj, ale žádné umění nevychází z mysli..
uživatel smazán (24.05.2009 22:17:44)
...citlivé Čikatilovo pejsátko...
umělec2 (24.05.2009 21:15:27)
Abych chápal nemusí krápat. Sice nic moc děj si přej a něco z toho dej. Potom Ti co myslí jak to vědí umí cítí sklapnou. Život je hra citů vášní i vážní výš?
uživatel smazán (24.05.2009 21:22:45)
:-) když člověk ví, tak ví..a nemusí vůbec nic říkat a když básničky předají své poselství - tak je vše tak, jak má být :-)
Romana Šamanka Ladyloba (25.05.2009 16:12:15)
Kamil Peteraj na otázku čo treba k napísaniu dobrej básne alebo textu odpovedá:
„Schopnosť ukradnúť chvíli to, čo chcela navždy uniesť do zabudnutia. Zastaviť chvíľu, ktorá je krásna. Je to také jednoduché, až to bolí. A sieť slov je taká deravá.“
http://www.osobnosti.sk/index.php?os=zivotopis&ID=39
uživatel smazán (26.05.2009 20:49:53)
...mě se vryla do mysli básnička, kterou jsem slyšel od jistého Karla Krauze. Stalo se na pionýrském táboře v r.1968, v Dírné u Soběslavi:
.
Seňorita puč mi plavky
půjdeme se vykoupat
seňorita jsou mi krátký
koukal by mi akrobat.
.
