Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Na takové pouti bych rád uvízl nejen slovem, ale i přítomností, děkuji Ti za ni, milý Jiří
dráčku dráčku... Publikoval(a): Frr | Miniatura, hříčka » Ze života
Víš, Drak, jeho veličenstvo má i básničky, co jsem psala pro něj. Jen musím dohledat. Když odešel za kočkou, tak jsem je neotvírala.
dráčku dráčku... Publikoval(a): Frr | Miniatura, hříčka » Ze života
Toto jsem našla. Můj dřívější kocour se jmenoval Drak. Mainský mýval. Bílý medvídek. Text se mi líbí.
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
...No to já nevím Jiří,pro mě je to moc sladký "zubolep"a "hubolep".../smích/
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
:))* byly krásné sny..
a krásné ráno i celý den Frráčku měj.
01.07.2022 07:01:23 | jenommariereagovat
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Díky vážený Barde, za ozev. Káždého to čeká a nemine - no jééémine! Ale napadlo mi, že až budu mít v hubě po zubním polomu holinu, tak si nechám dle tvých zkušeností poradit... nebo mě naučíš jazyka bezzubce. Platí? :-)
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Jéé, to mám radost že sis také přečetla Jituško. Každý možný úsměv dobrý, jupíí!*
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Ty se zvedaj na severu, řekla bych, spíš v pekle pohraničí. :)
30.06.2022 23:25:03 | reagovat
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Tak se usmívám Frráčku. Také jsem nalezla na stromy a snažila se jimi třást, nebo jen nějakou pomoc, jak schodit jednu dvě.
Na malý stromek to ještě šlo a u třešní jsme si vždy nějakou větev přitáhly.
Díky za tvou vzpomínku a krásné sny:)
30.06.2022 20:37:40 | jenommariereagovat
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Víš co jsem zjistila? Že se mi jde líp do kopce, než dolů. Bolí
mne koleno. :) Doufám, že ta moje se bude svažovat nahoru i když do nebe jít nechci...
30.06.2022 20:36:19 | reagovat
pouť Publikoval(a): Frr | Básně » Ze života
Jsi jen dovolím snad vyloudit tvůj usměv příteli. Měl bych radost*
Kdysi jsem byl u nás se svoji dívkou na Osecké pouti. Na rynku stánek s urostlým "Turkem" který měl mohutný kroucený knír a na pultu obrovitou kostku tureckého medu. V bílé kazajce a šafrované zástěře upnuté u pasu vypadal impozantně. Civěl jsem na tu sladkou kopu nádhery, které obletovalo něklik vos. Turek zpozorněl. "Tak kolik si dáme chlapče do nosu?" pověděl a sekáčkem třímajícím v ruce (připomínající tureckou šavly) naznačil na jejím vrcholu tloušťku výseku. Snažil jsem se zachovat před milou jako grand a rukou naznačil ať nešetří a přidá. "Prima, jdu do toho" a posunul sekáč asi o dva centimety tloušky.Rozmachl se, a mohutným úderem oddělil mohutný blok, který hlasitě plácnul na pult a turek zašveholil. "Dostanu devatenáct korun!" To byl tenkrát majlant a co myslíš Barde, že jsem udělal? Srdce mě bušilo, ale světácky jsem z mé prkrnice vytáhl sežmolené dvě pětky a zaplatil. On dodal. "Moje úcta" a zabalil mi ten mohutný blok do papíru. Tak to máme za devatenáct... cože jste říkal mladíku - že zbytek si mám nechat? Ó vřelé díky a teď přeji od vaší panenky těch nejsladších Ankarských medových políbení!" zapytvořil se mizera, ačkoli jsem o trnkeltu ani nepípl. No co už. S vyjevenou milou jsme se spolu dali do parku... a vosy za náma. Skoro půl hoďinky jsme si ulamoval medového tvrdolínu a usilovně žvýkali. Vosy jak meseršmiti stale nalétávali na nás až moji rozmachující se milou štípla jedna do ucha. Začala ječet a já jako její obránce na ně zaůtočil mohutným šermováním rukou a ... dostal taky jedno žihadlo, do krku. Praštil jsem s tureckým medem do trávníku, popadl dívku za ruku a spolu prchali k blízké fontáně. Nastal klid a já jí chtěl konečně uklidnit a pohladit. No blbec, měl jsem notně prsty upatlané a v tom horku jako lepidlem. To nebyl dobrý nápad!
Umyly jsme si ruce. Milá byla nafrněná a já rozladěný. Tak alespoň francouský polibek - ten Ankarský. Ale ani náhodou! Boleli nás tak z toho usilovného žvýkání panty, že jsme si jen tak malou políbku. Jedno z mých největších zklamání z rande vůbec! Ale dnes už jen mohu vzpomínat. Však kde bych si dnes pochutnal na opravdovém Ankarsko-Francouském polibku?
