Návštěvnost
Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
blank space Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
asi si nesundal brýle...
blank space Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
on to nechce, to chceš ty... a on je záminka...
14.04.2018 10:45:31 | reagovat
zeď Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
TVÉ VÝPOVĚDI, MI PŘIJDOU TAK AUTENTICKÝ, ŽE PŘI ČTENÍ JSEM MĚL STEJNÝ POCIT NITERNÝ OPRAVDOVOSTI PŘI ČETBĚ DENÍKU I. BÁBELA...když si to uvědomím...svírá se mi hrdlo....kdybych věděl aspoň, že Ti psaní opravdu pomáhá..jak se chvástá psychoterapeutický způsob léčby písemnou zpovědí,
či transformací do libovolného žánru kumštu***KÉŽ BY - A MOC SI TĚ VÁŽÍM !!! vždyť PROMLOUVÁŠ Z HLOUBKY LIDSKÉHO ÚDĚLU.....JE TO EXISTENCIÁLNÍ VÝPOVĚĎ JAKO "KRÁVA"...děkuji Ti za sebe.....ST* :-D*
zeď Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Vždycky, když něco napíšeš, tak najdu kousek sebe a uvědomím si, co jsem dělala a nebo dělám, to podvědomé odhánění někoho a nečeho od sebe...
11.04.2018 08:08:27 | Philogyny1reagovat
zeď Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Každá cesta životem je smysluplná, pokud vím, proč tak konám. I s vědomím, že nic není dokonalé. S nadějí, že cestou najdu poučení, jak konat lépe.
11.04.2018 07:40:56 | reagovat
ex 31/3 Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
na rozhrani ... prichazi rozliseni ... kdo jsem ja ... ony pocity... jake ... a kam mne vedou ... uvrhaji ... chci tam jeste ... touzi nekdo po obeti ... je to pravdive ... ???z.
co se ne - děje Publikoval(a): odnikud | Experiment » Ze života
:-D* ST*
ex 31/3 Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
...společně být....a být....je to těžké. i dýchání bolí, myšlení bolí,zvednout víčka bolí.......objímám...**ST**
ex 31/3 Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
Kachličky mimo domov
evokují sterilní
neosobní prostředí
budova plna kachliček
ta je jako most
mezi životem a neživotem...
ex 31/3 Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
...a jaký to asi jednou bude-když naposled-je v nedohlednu....:-( ST*
ex 31/3 Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
...já měla ve škole přezdívku myška...kachličky jsem nikdy nepočítala, jsou to němí svědci...
31.03.2018 16:11:29 | Philogyny1reagovat
co se ne - děje Publikoval(a): odnikud | Experiment » Ze života
NEJDE MI TO!!!Mně také ne. Krásné a je mi smutno a slzy mi tečou.
30.03.2018 14:05:22 | Šípková Růženkareagovat
a dál Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Ten tvůj text mne zaujal právě tím, jak jsi v tom zůstala sama, je tímhle pocitem doslova „prolezlej“ skrz na skrz. (Míněno v dobrém slova smyslu) Proto mě napadl ten termín paralelní pád a jeho možný účinek na tebe. Celá ta následná (uznávám, že na komentář dost rozmáchlá) úvaha, je pouhou mou snahou o jeho vysvětlení. Někdy to zkrátka zestručnit neumím a tohle je přesně ten případ. :-)
Nenapadlo mě to vnímat jako nějakou terapii, i když z tvého úhlu pohledu to vlastně terapie je. Já to bral jako normální projev toho, že člověk je sociální tvor a že jediné bez čeho se v některých situacích neobejde, jsou blízcí lidé. A teď vážně nemyslím blízkost příbuzenskou, protože ta v tom mém konkrétním případě nefungovala naprosto nijak. Míním blízkost, která vzniká důsledkem podobného osudu, je to asi dost automatická věc, která běží na pozadí vědomí. Že zkrátka není projevem slabosti, když člověk přizná, že něco sám nezvládá. Já mám totiž pocit, že dnešní doba nás vede k tomu, neustále dokazovat sobě i okolí, že všechno zvládáme, umíme i přepereme úplně sami. Jenže to tak není a schopnost požádat o pomoc, je stejně důležitá, jako příležitost pomáhat. Nedostává se nám obojího a to je špatně.
Přiznávám, že v samotném závěru tvého komentáře (někde od té osobní motivace) jsem jaksi ztratil nit. :-) Ale myslím, že to ničemu nevadí, člověk nemusí rozumět všemu.
a dál Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Možná to nebude moc souviset, ale... tak nějak už dlouho mám pocit, že je potřeba to napsat, tak se Tě mé řádky snad nedotknou.
Ten citát, cos napsala, mi připomněl našeho zesnulého mistra Karate-Do, který z hezké řádky utřinosů dokázal vykřesat lidi. Pokaždé, když jsme padli, nám říkal, že teprve teď začíná cvičení, že všechno je v hlavě. Předával nám, co věděl a uměl... a leckdy jsme s tím tehdy neuměli tak docela naložit. Věděl o nás hodně, my o něm skoro nic - z jeho osobního života. Nikdy si nestěžoval. Zemřel sám, nikoho neměl a my se to dozvěděli v podstatě náhodou.
Říkal - nervěte se na potkání, ale když už nemáte kam couvnout, rvěte se jako lvi. A je jedno s čím.
Je mi ctí zůstat navždy pouhým žákem.
27.03.2018 22:30:40 | reagovat
a dál Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
tohle, půvabná smuténko byl, taky citát odnĚkud: : " když seocitneš na dně prázdnoty, uslyšíš odnĚkud slabé klepání"****:-D :-D*