Návštěvnost
Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...já ještě pořád čekám až budu velkej...:)
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
.....vzpomínka je spojení......Ji.
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Však jsem se k tomu vytržení otevřeně přihlásil, prostě mi při čtení vyskočila právě tahle asociace, nic víc, nic míň. Každý z nás pozoruje své okolí a z toho co se kolem něj odehrává, vyvozuje nějaké závěry, své závěry a ty jsou velice subjektivní. Na mě ta situace v restauraci zapůsobila nějak a tvůj text ji ve mně vyvolal. Neznal jsem tvou zkušenost a ani zkušenost těch příchozích žen, která se mohla té tvé velice podobat. Jen jsem se nad tím slovem pozastavil, trochu písemně zamyslel a zasadil jej do svého kontextu. Chtěl jsem, aby byl úplný, proto ten sloh…
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Překvapila jsi mně. zrovna včera jsem řešila další ze svých ataků úzkosti...rvu do hlavy decibely ze sluchátek...abych to přehlušila. přestava si je jen v hlavě přehrávat - to bych nedala. a jetě jedna věc. neumím při tom být v klidu. minimálně chodím. rychle. asi jsem blázen. ale ta úzkost...trhá mně zevnitř. nesouhlasím s jedním. s tím koncem. nejsi vůbec hloupá.**ST**
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Tvé věci čtu rád, dnes jsi mne však trochu zaskočila. Vím, že to bude znít asi divně a že ti možná bude připadat, že vytrhávám tu jednu věc z kontextu, ale…
Vybavila se mi jedna taková příhoda z oběda. Seděl jsem v pizzerii, vařili tam dobře, takže tam o polednách bývalo poměrně nacvaknuto. Ke stolu vedle mě si sedla maminka s dětmi předškolního věku. Objednali si a čekali, až jim přinesou jídlo. Sám mám dva kluky a tak moc dobře vím, jak se tenhle mezičas vleče a jak obtížné je ty lupínky udržet v klidu. Vlastně chápu i je, stůl v restauraci je totiž děsně nezáživné místo, musí se sedět na židlích pitomé velikosti a jediná hračka, kterou mají v dosahu, je hromádka pivních tácků a jídelní lístek, žádná akce ani zábava, prostě neskonalá nuda. O to víc mne překvapilo, jak jsou ty holčičky vedle klidné a v pohodě si o něčem povídají. Po chvíli se otevřely dveře a v nich se objevila trojice mladých žen. Všechny velmi vkusně oblečené a svým způsobem i atraktivní, odhadl jsem je na bývalé spolužačky z výšky, které si spolu zašly na oběd. Rozhlédly se po téměř plné pizzerii, a když si to jedna z nich namířila k volnému stolu nedaleko nás, tak ji ty další dvě zastavily se slovy: „Neblbni, přeci si nesedneme vedle těch harantů“. Zaznělo to polohlasně, takže to slyšely jen ony a já. Zarazilo mě to a dodnes nechápu, odkud se ten zcela zjevný odpor k malým dětem v těch mladých ženách vlastně vzal, když ani své vlastní ještě jisto jistě neměly. Občas jsem po nich hodil okem, protože mi to vážně vrtalo hlavou po celou dobu oběda a v duchu jsem si říkal, že možná děti vážně nejsou pro každého. Jenže když už nejsou ani pro mladé holky, tak pro koho vlastně?
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...poprosím o nahrávky, jestli je to hudba...
18.02.2018 21:45:38 | Philogyny1reagovat
osm Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...to já se sám sobě směju, co chvíli, když do mě drcne nějaká vzpomínka...
deset dní do dne Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
...každej jsme stejně jinej a jinak stejnej...;-)
teď Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
...taky těžko odpouštím, u sebe nejhůř...;-)
deset dní do dne Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
...no jo, není to snadný...ale je fakt zvláštní, jak jsme na tom všichni stejně...;-)
deset dní do dne Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
Víra se viklá...ano. přesto to nevzdáváme...**ST** píši Ti vzkaz
teď Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Odpustit absolutně všechno? Bez viditelně nastavených mantinelů v duši je je lidské bytí jako troud. Doutná ale nehoří.
Asi se mi nepodaří rozluštit, proč je zde v mnoha textech takový despekt k vlastnímu "já". Možná chybí vize, možná chybí chuť žít. Kdo ví?
17.02.2018 01:01:02 | reagovat
teď Publikoval(a): odnikud | Ostatní próza » Ze života
Nerada píšu své pocity. Někdy se mi chce plakat. I za sebe.
17.02.2018 00:11:06 | Philogyny1reagovat
deset dní do dne Publikoval(a): odnikud | Básně » Ze života
...čísla zpaměti mají něčí hlas, krásný ruce, srdce, mají i narozeniny a pak bolí o něco víc...
16.02.2018 21:52:59 | Philogyny1reagovat