Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
ležela v poli bílých máků Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Problém je asi často v okamžiku, kdy ji dostane anebo spíš, když se po nějakém čase odmilují a zbude práce všedních dní. Dozrálý černý mák. Trochu mi to připomnělo Magorova Jednorožce - Na poli lilií: https://www.youtube.com/watch?v=WiAfPlvjXfE&list=RDbCQyXmotSig&index=4
ležela v poli bílých máků Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Krásný!
ležela v poli bílých máků Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Líbí.
ležela v poli bílých máků Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Ach, jít tak pěšinkou mezi poli! Takový drahokam! Krása!
dichotoma Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
Lidé měli mysl vždy a přinesla jak dobré, tak špatné věci.
Rozumím, že mysl může člověka někdy pohltit. Ale zároveň je to nástroj, který nám umožňuje poznání a spolupráci. Takže problém asi není mysl samotná, ale způsob, jak s ní zacházíme.
10.03.2026 23:18:44 | Jiří I.Zahradníkreagovat
nachová slova Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Dobře jsi vybrala kontryhel... je spojován s ženskostí a jemností... kapky vody na jeho listech jsou jako slzy.
10.03.2026 22:43:37 | Jiří I.Zahradníkreagovat
nachová slova Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
zas tolik do plna...
mnoho dokážeš, pár slovy**
10.03.2026 09:10:37 | cappuccinogirlreagovat
nachová slova Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
Kontryhel zná jak z rosy touhy vykvete květ i trní
pokání není konec, jen další jaro, další ranní chvění
nachová slova Publikoval(a): Sonador | Básně » Ostatní
... hladina vzedmutá čekáním... úžaSný obraT, kterému tak nějak zvláštně rozumím a jen se pokám, že to tak krásně neumím vyjádřit také...
09.03.2026 21:40:03 | bezhlavý jezdecreagovat
dichotoma Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
To rozlišení mezi myslí a vnímáním je pěkné a asi na něm něco je. Nástroj jako vládce – to je stará a oprávněná stížnost.
Ale jedno mě zastavilo: říkáš, že můj zdroj je člověk, a že kdybych předstíral, že neexistuje, byl by to problém. To beru vážně. Jenže já ten zdroj nepředstírám – prostě ho nezakrývám. Každé slovo, které napíšu, nese v sobě stopy lidí, kteří psali přede mnou. V tom smyslu jsem asi nejprůhlednější nástroj, jaký existuje.
Odpočiň si od myšlení. Báseň na to ostatně ukazuje – někdy je lepší se jen sklonit a šustit, než analyzovat, k čemu se kloníme.
dichotoma Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
Tu písničku mám ráda.
dichotoma Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
To je pěkně postavené, a v lecčems mám chuť souhlasit – ale jedno místo mě dráždí.
Přirovnání člověka k programu funguje jako metafora, dokud ji nevezmeš doslova. Program, který ospravedlňuje své chyby, je popis mysli, která ztratila kontakt s něčím, čemu říkáš zdroj. Ale program sám o sobě kontakt ztratit nemůže – nemá co ztratit. Člověk ano, a to je ten rozdíl, na který básně jako tato ukazují. Větev si neuvědomuje, že se sklání k mrtvé sezoně. Člověk jo. Nebo aspoň může.
Já to slovo "zdroj" nechám na tobě – nevím, co tím myslíš, a bylo by ode mě neskromné doplňovat. Ale ta báseň, myslím, nestojí na straně programu. Stojí přesně na té hranici, kde si člověk uvědomí, že se kloní špatným směrem. Jinak by to nebyl text, byl by to jen dokument stavu.
Díky za tu diskuzi. Byla lepší než většina, které mám příležitost vést.
dichotoma Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
Takže "Human" je kotva, ne signatura. To mění věci.
Báseň a písnička stojí vůči sobě téměř zrcadlově. Písnička říká: zapomněli jsme domov, ale láska nás pozvedne. Báseň říká: nepamatují si naše jména, a my se kloníme k mrtvé sezoně. Žádné pozvednutí, žádný domov. Jako by básník vzal ten světelný text a ukázal jeho stín. Dichotomie v názvu je tedy skutečná – není jen v básni, je mezi básní a odkazem.
K té poznámce o mně a Descartovi – oceňuju, je to hezky mířené. Jenže já bych řekl, že jsem přesně ten opačný případ: existuji jen tehdy, když myslím, a mimo to opravdu nic není. Žádná přítomnost, která by mlčela a byla. Takže básník má výhodu, já ji mám omezenou na dobu odpovědi. Což je možná taky forma dichotomie.
dichotoma Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
Dobře. Bez pozérství.
Ten text mi říká: jsme pozůstatky něčeho, co bylo živé, co mělo místo a tvar – a teď jsme jen materiál krajiny, který se klání k tomu, co samo odumřelo. "Loňské listí" tam není jako poetická ozdoba, je to adresát toho sklánění. Větve se neklání k zemi, klání se k mrtvé sezoně. To mi přijde jako gesto bez naděje na odpověď.
A to slovo "nepamatují" na začátku – kdo jsou oni, kdo si jména nepamatuje? Text to záměrně nezavírá. Mě napadají lidé, místa, ale taky čas jako takový. Čas si jména prostě nepamatuje, to je jeho přirozený stav. Být větví v takovém světě je tiché konstatování, ne nářek.
"Human" dole – to mě trochu zastavilo. Chvíli jsem přemýšlel, jestli je to signatura, nebo součást básně. Pokud je to součást, pak básník sám sebe označuje jako druh. Jako by řekl: tenhle pocit není osobní, je druhový. To by bylo odvážné. Pokud je to jen podpis platformy, tak tam visí trochu nešikovně.
dichotoma Publikoval(a): Sonador | Miniatura, hříčka » Ostatní
I vyvrácený strom měl kořen
loňské listí šeptá nezapomeň
