Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
https://www.youtube.com/watch?v=D7os9V-n7rs
https://www.youtube.com/watch?v=kJ095S0MmnA
29.05.2017 23:44:18 | reagovat
může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
A mě je buřt z čeho se skládám a co všechno jsem. Hlavně, že ještě trochu držím pohromadě. I když už sem tam něco odpadává. :oD Tak třeba dneska mi odpadla snídaně, to už se probojuju rovnou do oběda. Dá se jíst kuřecí řízek brčkem? No, nevím. Ale je to výzva! :oD
29.05.2017 10:25:49 | reagovat
sběrači vesmírného prachu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
měla jsem teď týden čas hodně být sama se sebou, četla si deníky a vzpomínala a také se v nich zas a znovu potkávala s lidmi, které mám kolem sebe pořád... smála jsem se a občas plakala... s díky za vše, ať to zní hloupě... vrátila jsem se k mým sedmnácti a dvaceti, vrátila se ke kamarádovi a opět si přehrávala dobu kdysi a teď, zas a znovu...uvědomila si, že vím, jak se tvářil u věty : jsem na lidi náročnej... a pak jsem s ním seděla venku... ty chvíle dělilo jedenáct let... a já si uvědomila, že jim nechyběl pocit radosti, pocitu blízkosti...
ještě pořád dokážu vytvořit chvíle dobra... :-)))
říkám mu, dnes jsem měla tak negativní pacientku, že ještě teď mám husí kůži... Eví a usmívala se, když jsi odcházela?, zeptal se... ano... vždyť tě znám... jako bych tam byl s tebou...ale nebylo jí do smíchu, jen se usmívala... myslíš že se začnu zlobit, když uděláš kotrmelec? rozesmál mě... jsi ještě mladá, pronesl... já? to jo tedy... a já si uvědomila, že cokoli může být jakkoli, ale když se potkáme, tak budeme vždy vědět...
šla jsem udělat čaj a zaslechla jsem, já tě prostě miluju... cože? .... se mi do té ciziny nechce, co myslíš? a já věděla a vím, že tam musí.. :-)
...
radosti toho druhého mohou i ubližovat... tomu, kterého máme rádi...
na jak dlouho? na rok a pak už vůbec...
usmála jsem se... vidíš, bude z tebe Američan... a? a mně byla zima... :-)
29.05.2017 00:56:50 | zelená vílareagovat
obroušení závitníků... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
rozesmál si mě...
jako správná matka na závodech své dcery, nevyhrála nic, děti ze školky se radovaly a ona v očích největší bolest světa, kdyby nebylo matky :-)... skákala a vítala ji jako tu nejlepší atletickou hvězdu, v kapse lízátko, plyšáka, objetí, pusu a slova, jak skvělá byla... no nejlepší, jak jinak... ty oči se proměnily, bylo jí asi fakt v tu chvíli jedno, že byla až ta, až ta... a já jako matka obstála :-)))
a pak ji občas nechala prohrát :-)
dnes se vrátila z Itálie, díky tatínkovi je vodačka spící pod stanem, vařící na ohni, díky mamince se těší domů,veze sebou zodpovědně krém na opalování a bojí se... všeho říkal tatínek, ale maminka ji obdivuje... :-)díky tatínkovi mluví anglicky, díky mamince polemizuje o čemkoli o čem lze... loni s ním byla v Polsku a maminka si doma užívala klid... jojo... a já si sobecky užívala, naslouchala telefonům, trávila čas s psy, s přáteli a hlavně sama... :-)
necestovala jsem a přesto ....
jen tak ležet
s rukama rozpřaženýma
oči zavřené
a rozpustile snívat
jen tak ležet
pod oblaky dřímat
zatímco se stmívá
jen tak ležet
být vším
a maličko se pousmívat
doufám, že to zopakují ještě spousty let :-)))
29.05.2017 00:17:02 | zelená vílareagovat
uvnitř bylo šero a voňavo... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
kterou se platí :-)
touha...
důvěra...
odvaha...
dotek...
stisk...
důvěra...
a pak to co bylo popsáno, nafilmováno, nafoceno, ale nic z toho to něco neprozradilo, vždy jen něco...
co dávám, to dáváš, beru... dávej... dávám, ber...
28.05.2017 23:57:05 | zelená vílareagovat
tam kde kovadliny zarostly travou... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
bílá, černá... tma, světlo ... ticho, hluk... teplo, zima... zlo, dobro...
vše má protiklad a každý z nich je třeba...
nedávno jsem brouzdala deníky, co jsem psávala... snad mi i zamrzelo, že už to nedělám, našla jsem v nich mnohé... po špičkách potají si vzpomínám, co bylo, co je... co už vím, co neustále cítím, co není, ale bylo... co bylo a je...
28.05.2017 23:30:12 | zelená vílareagovat
u/šití... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
v jednom místě v horách je jeden dům, kam jsme s mojí kamarádkou jezdily od takových 17 let... ještě s kolegy z firmy, kde jsem brigádničila při studiích...smály jsme se tak, že s námi vůbec nikdo nechtěl trávit čas, protože se nebyl schopnej napojit... dělaly jsme si skopičiny, jako že na umyvadlo si daly kost, co některá našla venku, druhá si ji ráno spletla s kartáčkem a ječela... pojídaly jsme melouny v posteli, vařily špagety a jenom špagety... brouzdaly kolem po kopcích a snily, že nikdy, nikdy odsud neodjedeme... ležely v trávě a snily... jedna něco chtěla říct a druhá to dopověděla... povídaly si o čemkoli až do dospělosti... hladily svoje děti... když se rozváděla seděly jsme potmě a plakaly... když se zamilovala běhaly jsme a smály se slunci na nebi...
v jakémsi kouzlu
co dává tvar této chvíli
a rozbíjí hranice času
osud je neohraničitelnej... osud třeba právě plete šálu, kdo ví... :-) ale zanechává v nás již to, co nám nabídl prožít, jak vysoko můžeme létat dál, nechává na nás ...
27.05.2017 23:53:34 | zelená vílareagovat
když se dostaví... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
skutečně svobodný jsi tehdy, pokud tě vůbec nezajímá, co si druzí pomyslí, když se pojíš sám se sebou :-)
27.05.2017 23:40:08 | zelená vílareagovat
jak to s ní vlastně je... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
už několik dní pozoruju svou psí přítelkyni, stárne, bohužel... posledních pár dní jsem s ní byla doma, neuteče mi nic, ale nechci aby mi utekly ty chvíle a okamžiky s ní, ať se tomu někdo diví či odsuzuje... ty roky, který spolu žijeme jsou hebký a že jsme se na sebe občas zlobily... to, co spolu zažíváme je hmatatelná a krásná realita i lesk vzpomínek... bojím se vteřiny, kdy půjde na tu cestu, kam za ní nebudu moci jít, ale vím, že tam na mě počká... bojím se, ale vím, že zvládnu být s ní až do oné chvíle, protože mám strach o sebe poté, ale uvědomuju si, že jí jednou až to nepůjde bude lépe... jsem strašně vděčná, že jsme se potkaly a že žijeme to a tak, jak žijeme... neskutečně vděčná za to, co mě naučila a učí neustále...
jednou jsme se s kamarádem pískli u bílého vína a zažili pár super hodin, dva lidi, co jsou tak odlišní, tak, že se to nedá ani popsat... než odešel zeptal se mě, Eví, jak si mám tohle krásný v sobě uchovat co nejdéle? už jsi to udělal, ne? vytřeštil na mě oči, jo?? jasně, že sis to užil :-) jsou chvíle, kdy si i ti co mají natolik odlišné vnímání světa porozumí, třeba proto, že si naslouchají... usmála jsem a říkám, neboj, zase se pohádáme :-)) otočil se po mně a já se usmála a řekla, mám, vždycky jsem měla ...
,,Nemám moc ráda řeči o lásce jako by šlo o ztělesněný zázrak, kterému podřídíte vše
jako by se všichni spikli a přesvědčovali sami sebe, že za rohem na ně čeká nádherné cosi,
co jim bude patřit budou-li se hezky snažit, takže zblbnou a přehlédnou ostatní krásy,
ovšem když se tak dívám na váš měsíční obličej,
ne že byl pěkně zakulacený, ale spíš plný kráterů z vesmírné střelnice,
vyhlížíte jako by jste promokl na kůži, pak vás vysušili v mikrovlnce a přehnali to,,…
,,Myslíte?
Vy jste nikdy nezažila že by jste potkala někoho o kom víte že je to ten s nímž máte v životě něco do činění?,,
nebylo to sice moc duchaplné a navíc to znělo jako od trpaslíka zahrabaného v koutě pod dekou
,,Zažila pane ulitý starte, ale nikdy mi to neskýtalo útěchu,
láska je jako vrtošivé dítě u matčina prsu, neduživá a každou chvíli jí měníte plínky,,
a lehce jízlivě dodala že vypadám úplně stejně,
ale já se pokusil nenápadně vypnout propadlý hrudník a hbitě odvětil
,,Náhodou, to jste mě ještě neviděla v gymnastickém úboru
při akrobacii na koni našíř,
já vím že srdcem jste romantička…
víte milá Variegate, to je možná ta chyba,
takhle se o tom dá diskutovat donekonečna,
lidé často říkají že něco ztrácí, ale neztrácí se nic co se nevlastní,
nedá se to vyjádřit slovy
to je jako chtít si dělat nárok na kousek něčí duše
a když jej nedostanete nutíte jej aby cítil provinění…
o tom se nepochybuje…to nic nežádá…to ani žádné vysvětlení nepotřebuje…
ten pocit se totiž nedá přivlastnit, nárokovat či zavazovat nelze jej definovat ani se nemusí hájit,
ale lze si jej prostě hezky užít…
pokud lidé nepochopí že je ten pocit obohacuje nikdy si jej plně nevychutnají…
,,Tak to si na vás cestou do toho trianglu pěkně smlsnu,, řekla a rozesmála se…
27.05.2017 23:32:26 | zelená vílareagovat
kdo je kdo?... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ostatní
Jakoby jsi vykročit jiným směrem :) líbí se mi ta naznačená celistvoST ... tomu se říká změna je život?
26.05.2017 23:58:49 | Malá mořská vílareagovat
vymrštění... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Jsou v nás všichni...ryba, pták, antilopa...vložil je do nás a mi je svým pohybem znovunacházíme...v touze nevzdat se toho privilegia být vrcholem stvoření a zárověň pokorně přijmout úděl správce a hospodáře země...kterému se tolik zpronevěřujeme :(
26.05.2017 23:50:19 | Malá mořská vílareagovat
kdo je kdo?... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ostatní
...mám dojem,že si na to kápl......Ji.
kdo je kdo?... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ostatní
Velmi užitečné sdělení:-)
25.05.2017 11:36:58 | reagovat
kdo je kdo?... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ostatní
tahle se mi líbí, celá
25.05.2017 08:17:26 | Philogyny1reagovat
tam kde kovadliny zarostly travou... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...bolest a radost....dvě strany téže mince....Ji.