Komentáře přijaté

hozená... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

líbejme se, líbejme se, líbejme se... :-)

04.06.2017 04:55:11 | zelená vílareagovat

písečnými ampéry... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

nehnutě ji pozoroval... hmmmm...

04.06.2017 04:49:24 | zelená vílareagovat

le jardin goûtes... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

existuje... :-) tam někde uvnitř... nenazývejme to něco nijak... jen existuje... naštěstí...

04.06.2017 04:44:57 | zelená vílareagovat

pozdně... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

voní... i teď... :-)

04.06.2017 04:38:54 | zelená vílareagovat

skupinová... Publikoval(a): enigman | Básně » Ostatní

řešíme tenhle stát a tento.. ano, co se děje... díváme se na fotky z těchto zemí a pláčeme... jejich mentalitu nezměníme... můžeme poslat peníze, zlato... sebe....
ale tady, tady u nás stačí jen jít, pohladit dítě z ústavu... babičku v domově... nestojí to nic, nikoho přesto...

štěstí se totiž dávkuje
po kapkách
je to chvilkový orgasmus
prsty od čokolády
třešinka na dortu
poslední sousto šunky
kdy si povzdechnete
pár hodin se cítíte provinile

04.06.2017 04:20:40 | zelená vílareagovat

vymrštění... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

vše je možný... :-) i sklenka portského ve čtyři ráno, protože už hodiny sleduju dech někoho, kdo zázrak!!!

https://www.youtube.com/watch?v=3DSj59tXQys
https://www.youtube.com/watch?v=7ON0iKXVUPw

láska je kouzlo, zázrak, dech, dotyk... být, jen být... dech... dokonalej proces... vůně, prostor, kýč, objetí, život... dýchá a já prosím jen pro to dobré pro ní... všechno je, jak má být, kdykoli...

04.06.2017 04:07:18 | zelená vílareagovat

kdo je kdo?... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ostatní

https://www.youtube.com/watch?v=u9Dg-g7t2l4

dneska jsem seděla v jedné naprosto krásné hospůdce, tedy před ní na zahrádce... hospodě, co má duši, má duši mých známých... a vůbec duši a to já ráda... seděla jsem tam s partnerem a naším kamarádem a se třemi psíma holkama ...seděli a klábosili... chyběly nám dvě, partnerka přítele a moje starší psí slečna... jedna zažívá období negace a druhá .... přisedl k nám majitel, pán, co ho známe x let...jak se vede? ptali jsme se zároveň... vypadáš zachovala a hezky pronesl... díky, usmála jsem se... zůstali jsme ve třech... co Ája? zeptal se kamarád, mlčela jsem a partner jen... no už ani nevím, jestli má radost... a vůbec... ucítila jsem kamarádův pohled, zvedla jsem oči a naznačila ne... poté se zvedla a šla na záchod... tam se u umývání rukou potkala s paní a ta se mi zeptala ještě jste v nemocnici? a i s psíkem? my se známe? zeptala jsem se... já vás ano, vy mě asi ne... ještě chvíli spolu promlouvaly venku... a pak každá šla za svými... partner šel na záchod a kamarád, co Ája? ne, naznačila jsem a utírala si slzy, chytil mi za ruku... já vím, že jsem to dnes posouval, ale jsem rád, že tu jsem... usmála jsem se... ani nevím, zda to někdy bude jinak, ale ... slíbil jsem a jsem a podíval se na mě... a já si uvědomila, že s tímhle chlápkem jsme si občas lezli na nervy, dohadovali se... hádali.. ale... když cestou zpět s puchýři se smál, objal mě... a když v noci přišla sms díky za hezkej večer jsem si uvědomila, že....

kdybyste jednal/a podle svých myšlenek
patrně je z vás zločinec
vždy máte možnost volby
mezi dvěma způsoby
není to ale smyslem pro morálku
který vás drží stranou špatné cesty
je to váš instinkt pro výběr
co vám bude vyhovovat lépe a déle
nevíte co vás nutí opouštět své nápady
máte za to že je to slabost či pochybnosti
ale není to tak
je to instinkt zvířete
touha žít
nebojíte se pastí na člověka
ale pastí co svádí z vaší cesty

kdybych vás nepotkal/a
podlehl/a bych svým pochybnostem

chcete udělat něco nebezpečného?

kdo ví co je a není nebezpečné
nebezpečné jsou pochybnosti


...
děkuju...

někdy nad vším, co bylo objevíte něco víc...

04.06.2017 03:40:44 | zelená vílareagovat

může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

https://www.youtube.com/watch?v=D7os9V-n7rs

https://www.youtube.com/watch?v=kJ095S0MmnA

29.05.2017 23:44:18 | reagovat

může našinec připomínat zvěřinec?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

A mě je buřt z čeho se skládám a co všechno jsem. Hlavně, že ještě trochu držím pohromadě. I když už sem tam něco odpadává. :oD Tak třeba dneska mi odpadla snídaně, to už se probojuju rovnou do oběda. Dá se jíst kuřecí řízek brčkem? No, nevím. Ale je to výzva! :oD

29.05.2017 10:25:49 | reagovat

sběrači vesmírného prachu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

měla jsem teď týden čas hodně být sama se sebou, četla si deníky a vzpomínala a také se v nich zas a znovu potkávala s lidmi, které mám kolem sebe pořád... smála jsem se a občas plakala... s díky za vše, ať to zní hloupě... vrátila jsem se k mým sedmnácti a dvaceti, vrátila se ke kamarádovi a opět si přehrávala dobu kdysi a teď, zas a znovu...uvědomila si, že vím, jak se tvářil u věty : jsem na lidi náročnej... a pak jsem s ním seděla venku... ty chvíle dělilo jedenáct let... a já si uvědomila, že jim nechyběl pocit radosti, pocitu blízkosti...
ještě pořád dokážu vytvořit chvíle dobra... :-)))

říkám mu, dnes jsem měla tak negativní pacientku, že ještě teď mám husí kůži... Eví a usmívala se, když jsi odcházela?, zeptal se... ano... vždyť tě znám... jako bych tam byl s tebou...ale nebylo jí do smíchu, jen se usmívala... myslíš že se začnu zlobit, když uděláš kotrmelec? rozesmál mě... jsi ještě mladá, pronesl... já? to jo tedy... a já si uvědomila, že cokoli může být jakkoli, ale když se potkáme, tak budeme vždy vědět...

šla jsem udělat čaj a zaslechla jsem, já tě prostě miluju... cože? .... se mi do té ciziny nechce, co myslíš? a já věděla a vím, že tam musí.. :-)



...

radosti toho druhého mohou i ubližovat... tomu, kterého máme rádi...
na jak dlouho? na rok a pak už vůbec...
usmála jsem se... vidíš, bude z tebe Američan... a? a mně byla zima... :-)

29.05.2017 00:56:50 | zelená vílareagovat

obroušení závitníků... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života

rozesmál si mě...
jako správná matka na závodech své dcery, nevyhrála nic, děti ze školky se radovaly a ona v očích největší bolest světa, kdyby nebylo matky :-)... skákala a vítala ji jako tu nejlepší atletickou hvězdu, v kapse lízátko, plyšáka, objetí, pusu a slova, jak skvělá byla... no nejlepší, jak jinak... ty oči se proměnily, bylo jí asi fakt v tu chvíli jedno, že byla až ta, až ta... a já jako matka obstála :-)))

a pak ji občas nechala prohrát :-)

dnes se vrátila z Itálie, díky tatínkovi je vodačka spící pod stanem, vařící na ohni, díky mamince se těší domů,veze sebou zodpovědně krém na opalování a bojí se... všeho říkal tatínek, ale maminka ji obdivuje... :-)díky tatínkovi mluví anglicky, díky mamince polemizuje o čemkoli o čem lze... loni s ním byla v Polsku a maminka si doma užívala klid... jojo... a já si sobecky užívala, naslouchala telefonům, trávila čas s psy, s přáteli a hlavně sama... :-)

necestovala jsem a přesto ....

jen tak ležet
s rukama rozpřaženýma
oči zavřené
a rozpustile snívat

jen tak ležet
pod oblaky dřímat
zatímco se stmívá

jen tak ležet
být vším
a maličko se pousmívat

doufám, že to zopakují ještě spousty let :-)))

29.05.2017 00:17:02 | zelená vílareagovat

uvnitř bylo šero a voňavo... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

kterou se platí :-)

touha...
důvěra...
odvaha...

dotek...
stisk...


důvěra...

a pak to co bylo popsáno, nafilmováno, nafoceno, ale nic z toho to něco neprozradilo, vždy jen něco...
co dávám, to dáváš, beru... dávej... dávám, ber...

28.05.2017 23:57:05 | zelená vílareagovat

tam kde kovadliny zarostly travou... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

bílá, černá... tma, světlo ... ticho, hluk... teplo, zima... zlo, dobro...
vše má protiklad a každý z nich je třeba...
nedávno jsem brouzdala deníky, co jsem psávala... snad mi i zamrzelo, že už to nedělám, našla jsem v nich mnohé... po špičkách potají si vzpomínám, co bylo, co je... co už vím, co neustále cítím, co není, ale bylo... co bylo a je...

28.05.2017 23:30:12 | zelená vílareagovat

u/šití... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

v jednom místě v horách je jeden dům, kam jsme s mojí kamarádkou jezdily od takových 17 let... ještě s kolegy z firmy, kde jsem brigádničila při studiích...smály jsme se tak, že s námi vůbec nikdo nechtěl trávit čas, protože se nebyl schopnej napojit... dělaly jsme si skopičiny, jako že na umyvadlo si daly kost, co některá našla venku, druhá si ji ráno spletla s kartáčkem a ječela... pojídaly jsme melouny v posteli, vařily špagety a jenom špagety... brouzdaly kolem po kopcích a snily, že nikdy, nikdy odsud neodjedeme... ležely v trávě a snily... jedna něco chtěla říct a druhá to dopověděla... povídaly si o čemkoli až do dospělosti... hladily svoje děti... když se rozváděla seděly jsme potmě a plakaly... když se zamilovala běhaly jsme a smály se slunci na nebi...

v jakémsi kouzlu
co dává tvar této chvíli
a rozbíjí hranice času

osud je neohraničitelnej... osud třeba právě plete šálu, kdo ví... :-) ale zanechává v nás již to, co nám nabídl prožít, jak vysoko můžeme létat dál, nechává na nás ...

27.05.2017 23:53:34 | zelená vílareagovat

když se dostaví... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života

skutečně svobodný jsi tehdy, pokud tě vůbec nezajímá, co si druzí pomyslí, když se pojíš sám se sebou :-)

27.05.2017 23:40:08 | zelená vílareagovat