Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
pohybovala ústy jako losos v době tření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
usmievam sa :)a keď ten úsmev vydrží ešte pár minút, je možné, že bude slnečný deň :)
24.01.2017 13:22:39 | reagovat
pohybovala ústy jako losos v době tření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
inu,taky jsem se zasmála nad trdlujícím lososem:-))
24.01.2017 11:24:57 | střelkyně1reagovat
pohybovala ústy jako losos v době tření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...někdy bych si taky přála, aby neskončilo...
24.01.2017 08:33:38 | Philogyny1reagovat
pohybovala ústy jako losos v době tření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Ó... název mě nadchl a prakticky jsem se nedostala dál, páč si ho pořád čtu dokola... ale tak jsem dočetla a moc líbí "co nikdy neskončí o něčem v člověku" ST. :-))
24.01.2017 06:53:27 | Iva Husárkováreagovat
pohybovala ústy jako losos v době tření... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Líbí :-)!
chodci nocí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Pokroucené koně mám nejraděj...je jich málo a nebo habaděj? :-)
balance na hraně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...ta si to maluje.....Ji.
balance na hraně... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...líbí se mi bílá těla...
21.01.2017 20:42:44 | Philogyny1reagovat
když se zapýří cháska upíří... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
ha ha...ale podsouváš nám to hezky!:-))
21.01.2017 16:09:57 | střelkyně1reagovat
už dlouho nepršelo... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Enigmaneeee...:-))ty s náma tak krááásně houpeš!
21.01.2017 16:00:39 | střelkyně1reagovat
podivíni... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života
co je normální???
co je běžné???
21.01.2017 02:51:52 | zelená vílareagovat
nepostižitelná... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
krása slov...
asi třetí měsíc mám období šatů a sukní.. nechodím prostě v ničem jiném...
směju se tomu...
včera na mě partner rozhozeně zvyšoval hlas... seděla jsem na sedačce on v ušáku, házel rukama, ptal se a odpovídal a kritizoval odpovědi, své...
seděla jsem mimo a asi ho i obdivovala... mlčela jsem...
je sakra těžký s tebou žít... pronesl..
tiše jsem pozorovala...
a myslela na zázrak...
má dar, ptát se, odpovědět si za druhého a následně to zkritizovat...
seděla jsem na sedačce a čekala...
pronesl, necituj se tolik ve všem, ... neumím to...
dnes mi kamarádka řekla, nedovedu si ho vůbec představit tak... a plánovala dovolenou, že našla zase nějaký dům...
nevím...
jak nevíš?
Ájině je 13 let, nevím jestli na tolik neděl chci odjet... a kdyby se něco stalo, tak pro tebe líp, ne? ne, nechci cokoli přivolávat, ale já tu chci být...
usmála se...
nejde tě nemilovat pronesl partner... ale někdy mě štveš... usmála jsem se... to je život, občas něco ztrácíme a něco přichází... odvětil přestaň... nejsem pacient...
být nocí,
písničkou...
pocitem...
Evi je to složitý, má nemocného rodiče, ale ty jsi tak ...
asi to čílí... a ak jo vezmu pár čehokoli rozbiju to... zakřičím z okna , servu šaty a budu zpívat...
a nebo ne...
21.01.2017 02:46:06 | nepřihlášený komentátorreagovat
když se zapýří cháska upíří... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
dneska za mnou přijela kamarádka...
pojď půjdeme s holkama psíma a víš, Evi v hospodě se fakt svítí...
:-) usmála jsem se...
byly jsme dvě a čtyři psí holky...
sedly jsme si a daly si dvě piva a jednu misku vody...
pře rokem v té samé hospůdce seděl jeden pán a sedl si k nám, znal mě... přerušil vše a bavil se o minulosti , mé, táty a mámy... seděl a srdíčka měl všude... tehdy mi to nesedlo...o co ti jde? zeptala jsem se... díval se na mě podrážděný... a já to vysypala z úst....
pak mě tituloval nafoukanou Evou a nezdravil...
dnes si opět přisednul, objal mě... vadí... nene... víš...a začal... jako tehdy,
dnes jsem se usmívala... srdíčka lítaly... a já se dnes usmívala...
ty nafrněná holko stejně tě mám rád, mámu, tátu, babičku , dědu... si tě vážím.. stejná hra... stejněj projektil... jen jsem se dnes usmívala... nevadí, že tě objímám? ne...
vyřiď jak moc je miluju,,,, podívala jsem se na něj a uvědomila si, že je to tedy jen máma... pousmála jsem se v duchu... a nepozvala ho na panáka...
kamarádka se na mě usmála, dnes ho neodpálíš? ne...
změnilo se něco?
asi jo... nevím...
stejně kecal jako před lety....
dnes to patrně tolik nebolí...
ale stejně miluju vás všechny, tebe si vážím Evi, ty nafoukaná malá holko...
kamarádka jen řekla vypadá pořád dobře.. a ještě teď si mě ani nevšiml... :-)))
zasmála jsem se...
on miluje tu minulost... :-)))
překvapila jsi...
asi jo.. jen mi dnes tou minulostí nebolel... ne tolik říct dost...
jsi přívětivá pronesla...
ne nejsem, pomyslela jsem si...
a objednala dvě piva a usmála se... je to jednoduché...
21.01.2017 02:05:34 | zelená vílareagovat
útržky z plání... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
velbloudi
kytara a slovo
úsměv někoho, kdo se dlouhodobě mračí
hvězdy
vykasané nohavice
křupavý rohlík
úsměv
táta
... a ještě víc...
oheň
sen
pihy
záchvěvy...
co ti budu povídat...
21.01.2017 01:43:18 | zelená vílareagovat
podivíni... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života
Co v životě je bizarní i není,
ve všem ten život pořád se mění...
(a smění
za něčí snění)
Moc inspirativní...
Děkuji ;-)