Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
když se zatáhne... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
seděla jsem na terase se švagrovou, byla noc... popíjely jsme víno a kecaly ... zadívala jsem se na nebe a zakřičela dívej, vidíš to? něco padalo a svítilo a na konec se roztříštilo... to byla kometa, vidělas to?? stihla sis něco přát ptala jsem se jí naprosto bez dechu, viděla...
to byl okamžik...
nikdy ti to přání neřeknu, podotkla...
usmála jsem se, to bys taky nikdy neměla, aby se splnilo...
a ty? přála sis něco?
ani nevím, bylo to tak kouzelný a nečekaný, ale jo, asi přála
a řekneš? uculovala se
neřeknu.,,
urazila se:-) co ty si můžeš vlastně přát, procedila, ty máš všechno
objala jsem jí...
podezíravě na mě koukla
usmála jsem se ...
průchod zasvěcením do tajemství
ztráta a nalezení orientace
nejlepší zážitek co lze prožít
pokud by do Země narazila kometa
a vyvrátila všechno z pantů
postavila všechno vzhůru nohama
obrátila naruby
uměl bych se zorientovat
v hlubinách labyrintu
protože čím hlouběji se nořím
tím lépe znám směr
objala jsem jí ještě jednou, tak já si třeba přála pro tebe
usmála se...
dáš si ještě trochu vína? zeptala se
to víš, že jo...
a splní se to Eví, splní se mi to, co chci,?
já přeci nevím, co sis přála,
ale když tomu budeš věřit...
a dolila to víno
15.10.2016 02:15:57 | zelená vílareagovat
každý den... Publikoval(a): enigman | Prozaická miniatura » Ze života
každý den... ono to tak jednoduše zní a přitom to obsáhne tak moc
už jen den natož každý...
poslední dny snad týdny zjišťuji, že jsem důvěřovala či věřila někomu a když pak bylo třeba, tak ten člověk řekl ne... nebylo to u věcí týkajících se mé bytosti, ale u akcí pro lidi, děti a ti, kdo nejvíc říkali, že pomůžou a to jen tím, že přijdou se vytratili... a já s tímhle neumím dost dobře zacházet, já už nemám to, co jsem měla, snad důvěru...
mé chování se mění...
člověk, kamarád, dnes měl pomoci s něčím a seknul s tím, nečekala jsem to...a já pak v afektu bývám nekompromisní...
vím proč, očekávání bylo jiné a já očekávání která necítím neumím naplnit, ale věřila jsem, že to proč, je silnější než to,co nenaplňuji v jiné sféře...
tahle zjištění bolí...
někdy bolí srdce... ale ti, kdo od světa nic neočekávají jsou nejšťastnějšími lidmi na zemi - a je to tak...
nikdy jsem nebyla týmovej hráč a vím proč, protože moje naivita a důvěra později bolela mě... a ty věci a situace a chvíle neměli být pro mě... ale já věřila... před nedávnem mi jedna ředitelka jedné organizace skoro vyčetla, že netýmuju a jak ten tým a ta dynamika týmu jak je podstatná a já v ní nejsem.. ne nejsem... píšeš o tom, o pohnutkách, myšlenkách vlastních... těch druhých a když tohle je vazba na něco či někoho, tak první je to, že zdrhnou a na to já se spoléhat nechci... :-)
nebo vlastně ani nemůžu...
ufufufuf... díky za uvědomění tím, co jsi napsal, je to geniální... a já tu lamentuju, co.. :-)
15.10.2016 01:54:44 | zelená vílareagovat
o t/o/uze... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
dokonalé štěstí...
prožila jsem dokonalé štěstí, když se mi narodila Kateřina... po osmnácti hodinách vykoukla na svět, tichá, ospalá šedesáticentimetrová a a tři šedesát vážící bytost ocucávající si palec polehávající na mě a tvářící se, co mě vlastněvšichniotravujeteaočumujetenechtěměspát... a já prožila okamžik dokonalého štěstí i když tomu mému štěstí to bylo jak jinak než u zadku... myslím, že tomu už se nikdy nic nevyrovná... na porodnici děti plakaly, když jim něco dělaly, já ustrašená, že tohle moje budou píchat do hlavy jsem běžela ji zachránit a doktorka mě strčila do ruky a říká, tak zrovna vy můžete být v klidu, tenhle váš flegmouš se ani neprobudil... :-)moje dokonalý štěstí, uvědomuju si, že ne zas tak moje, je prostě svoje a vždy bude, flegmatický pohodář ve svém světě...milující zvířata víc než lidi... :-)
dokonalé štěstí... proč ne... i teď je mi dokonale a šťastně... :-)
15.10.2016 01:31:19 | zelená vílareagovat
mezi pahorky... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
říkám partnerovi, víš, jak miluju hřbitovy, mohl bys... mohl
stála jsem na dlážděném místě, nejvyšším místě téhle vesnice, moře vidět nebylo nebe neskutečně... stál a pozoroval mě... s nádechem jsem vplula do téhle krajiny, hladila andílky, četla jména v cizím jazyku, natáčela hlavu do mraků a uvnitř sebe cítila vděčnost a pokoru... sedla si na schody a vnímala člověčenství co dýchalo z těch kamenů...
nikde ani stopa po člověku
po jeho marnivém snažení
v bříšku prázdnoty
se prudce zachvívá tep krve
tlustými póry země
vybuchují sny
dávno mrtvých lidí
a jejich průsvitná vlákna
jsou unášena k nebi
hejny vyplašených ptáků
děkuju, ještě teď a znovu mám husí kůži
15.10.2016 01:16:09 | zelená vílareagovat
představ/s/i živo/s/t… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
pár týdnů strávených u moře v malém bytečku tvaruje... letos asi naposledy, je čas jít dál, i teď utírám slzy, že...
letos jsme vzali švagrovou s mužem... zvláštní osoby...
švagrová prodělala špatné období díky nemoci, ovlivnilo to jí, nás...
když ji zněla v očích diagnóza přijela za mnou se slovy, dám ti všechny peníze, dej je tam, kam přispíváš, dej je potřebným, jen mi zachraň...
na tohle nejde nic říct... objala jsem jí, vrátila ji peníze se slovy, neunáhluj se těmito rozhodnutími, nic tím nezměníš... ani peníze, ani já... udělám vše co můžu pro to, aby ....
dnes je rámcově v pohodě... její pokoru k životu mám ještě pořád pod kůží, ale teď ji už nemá, jak se ztrácí dobrými výsledky, jak se ztrácí vteřinami, kdy je... i tak ji mám ráda, jen jsem jinde... aparát strachu odezněl a zůstal přívlastek, život můj je nit, tak pozor já rezonuju.... udělala si přesto volno na těch pár týdnů tam s námi být a já si myslela, jak nebude užívat ten klid, bezlidstvo, loď , moře, slunce v malých dávkách a ona snad užívala s lehkostí jejího panování...
jsem spoustě věcí odolná a neznechutí mi tudíž nic to něco, ale vnímám to...
miluju to uvěřitelné kdekoli a kdykoli, ať je směrem k teplu či tolik nehřeje či chladí, ale nemám ráda patetismus a ten jsem vnímala, bohužel...
nejsem člověk na peníze, ale jsem ochotna přijmout opak, jen ne přemrštěný...
peníze jsou prostředkem k žití a užívání ne k vydírání stejně jako prošlá cesta, která bolela...
bývá jako život
který je a který se nějakým stává
když je neví jakým se stane
ale když se nějakým stane
vzpomíná jakým býval
jen ne se stejnými pocity
jako když takový byl
15.10.2016 01:06:14 | zelená vílareagovat
za to může Q... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
:-D
slavila jsem s přáteli narozeniny v roubence, ta roubenka je nádherná, svou lásku k těmto stavbám netutlám a jako vánoční dárek mi byla věnována, vlastní ji pán jménem Werner, úžasný to muž i s jeho ženou, ten dům má duši, má minulost v každém kousku a pak jsme tam vyrazili i s přáteli oslavit narozeniny mé... ten večer byl luxusní, trval do rána a tanec se zpěvem byl velkej...kdo mě kdy slyšel zpívat, chápe... má drahá přítelkyně jeden můj tanec a zpěv nahrála, když mi to druhý den pustila, tak jsem jí šeptala, že tohle je naše velký tajemství a jestli to někomu pustí uříznu ji oba palce u nohou... hned první den po návratu mi volala její dcera, když jsem vzala telefon slyšela jsem jen její chechtot... bylo mi jasno... když se dosmála a byla schopna mluvy jsem ji vzápětí začala vyhrožovat, sesmilním pokud se s tím někomu svěří a přizná že něco takového existuje... druhý den se telefon opakoval, jen s kamarádem, který sice v domě byl, ale ne při tomhle... tomu jsem po pár taktech smíchu položila telefon a úpěla večer na měsíc... když volal podruhé, jen jsem zahřměla do telefonu že sesmilním a zabiju je všechny tři...
vidíte tak tomu bývá když je cestování zveličované…někdy ani nemusíte vyjít z pokoje…
ne nemusíte, opravdu ne...:-)))
15.10.2016 00:40:37 | zelená vílareagovat
když někdo zaklepe... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
hmmm... zrovna očichávám a popíjím jedno neodolatelný portský :-) neskutečně voní a zrovna i tak chutná, rozplývá se sladce až přivírám oči...
před pár měsíci jsem byla na Moravě s partou naprosto neznámých lidí, znala jsem jen kolegyni z práce a jejího muže... jak já tu Moravu miluju, poznala jsem skvělého vinaře pana Osičku, jeho neskutečný víno a vesničku, kde jsme byli na otevírání sklepů...krása... bylo skutečný vedro, komáři se prali o chládek, cimbálovka hrála REM, samozřejmě nejen to, vlastně cokoli si kdo řekl a neskutečně...z neznámých lidí se stali známí a tak večer byl veselej... to moji známý výletili a zabloudili, přihnali se na terasu a sotva mě zahlídli začali se řehtat... dívala jsem se na ně a smála se taky s otázkou, co mám na sobě tak legračního, že v nich naháním právě tohle... smíchy řinčeli, že cestou, kdy se ztratili na mě vzpomínali... a pak to z nich vylezlo, já totiž kdykoli zabloudím, tak se nevracím, jedu dál s pocitem, že to není náhoda a že tam kam jsem dojela jsem měla být, večer před tím partner velmi podrobně vyprávěl posilněn vínkem o této mé úchylce, je velkej vypravěč, takže historky vyprávěl tak, že jediné oko nezůstalo smíchy suché a já se stala bláznem hned v prvním večeru.. je děsně rozchechtalo to, že zabloudili, okamžitě si situaci spojili s mou úchylkou a neotáčeli se, jak jim radila navigace...posilněny partnerovými historkami o mně vše brali magicky až dojeli do lesa, kde se začali bát a po 4 hodinách otáčení se vrátili na místo určení... partner sklidil velký uznání, že s tímto cvokem žije a mně kdykoli někdo potkal zdravil mě magickým prosím tě Eví otoč se :-))můžeš být v kterém okamžiku kýmkoli, ale přesto, neotáčej se... :-)
15.10.2016 00:02:15 | zelená vílareagovat
měla v sobě cosi z umělce... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...ráda jsem si "kousla"do Tvé básně.....Ty Tvoje "chutnají".....Ji.
měla v sobě cosi z umělce... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
parádní dílko :)
měla v sobě cosi z umělce... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...a proč ne?:-)))
měla v sobě cosi z umělce... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...popíjeli jsme víno
předháněli se v nesmyslech
a tančili nazí
ve všech jazycích světa... :)
14.10.2016 07:50:28 | Philogyny1reagovat
šílení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...a na počátku všeho byla leprosária...
zachycení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...a pak jsi jel na výlet...
černé světlo... Publikoval(a): enigman | Úvahy » Ze života
Zajímavé.
něco tady nesedí :-), no zkus třeba hlubinnou regresivní terapii a to na Vlastí kůži a pak ... :-)
No, a není také nic nového , že jsou lidé, kteří dokáží vidět věci, které se stanou v budoucnu.
13.10.2016 18:39:26 | Jeněcovevzduchukrásnéhoreagovat
zachycení... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....vidím Tě....Ji./úsměv/