Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
předvánoční úklid v planetáriu U vlka a kompasu… Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
...to mne znervózňuje komisař Rex...
předvánoční úklid v planetáriu U vlka a kompasu… Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
ještě že mám ploutev...:O
ale i tak jsem z toho zmatku skoro v prdeli :-!...tak budou ty Vánoce :-?
beztak zase nezamrzne x-(
31.10.2015 23:14:45 | Malá mořská vílareagovat
předvánoční úklid v planetáriu U vlka a kompasu… Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Skippy vyřešil vždy všechno sám, člověčí kamarádi u toho jen zmateně poskakovali.
Před vánoci neuklízím nijak zvlášť jinak než jindy, tj. nic moc. :-))
Zdraví Lyžařská Bota.
nutričně... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
https://www.youtube.com/watch?v=mHhJoxq0v54&list=PLf6FJMMTJg4austAMvxbF_EGWAhWY4CYj&index=16...štěstí je, že jsi jaký jsi...
31.10.2015 03:58:13 | zelená vílareagovat
esenciální... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nedávno mi naprosto tichá dáma stiskla ruku... tak silně , že jsem pochopila, že tu je... že vnímá... a tak jsem vyprávěla o sobě, o tichu, o holkách psích, co ležely mi u nohou... a ona mi držela a svírala dlaň... mělo to zvláštní kouzlo, který znám a já si v těch chvílích uvědomuju tu cennost... co teď je, tu vzácnost okamžiku...tekly jí slzy po tváři, utírala jsem je... a fakt se usmívala... za dvě hodiny ta dáma odešla... odnesla si s sebou ten okamžik, co já si nosím tady... všichni kolem se ptají jak je možný, že tohle můj žaludek pojme, když střípky povím... pojme... víc než cosi strojeného...
31.10.2015 03:49:25 | zelená vílareagovat
na shell... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
je...
některé tvoje texty si přepisuju, mám ráda to psané rukou...a vdej ty tvé milé knižně... a s podpisem je budu chtít vlastnit...
31.10.2015 03:36:24 | zelená vílareagovat
když noc poodhrne záclonu... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
jednou jsem běhala po asfaltu bosýma nohama, nechala jsem tam stopy... u třech koulí si přála přání... můj smích se tam prý ozýval a rezonoval... ta místa zarostla, lidé z nich už někteří nejsou tady a já si pořád mísím tohle místo... přivlastňuju...ta tichá smíření... ty tiché pozůstalosti okamžiků, co mám v sobě...
31.10.2015 03:33:24 | zelená vílareagovat
tumlování... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
tenkrát byli dva.. a ten stejný příběh mi v jednom okamžiku vyprávěli každý jinak... a já se tenkrát pláčem zlobila a nevěřila... nechápala jsem, ale už chápu...jeden příběh a jeho odstíny... jsem já mnou?? a je mnou já?? je... nechci přemalovávat svůj svět a ti kdo chtějí pochopí... a to další si vytvoříme my...
31.10.2015 03:27:05 | zelená vílareagovat
v podhoubí... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
o houbu popros a pak za ni poděkuj... a taky lesu... a když to uděláš užij si to... já si i lehám do mechu nebo kamkoli... zavřu oči a poslouchám, naslouchám tichu a i tátovi, co tam je...
vnímej, vdechuj... uživej si... to je pohlazení...
31.10.2015 03:12:55 | zelená vílareagovat
venku... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
příliš přeceňujeme slova, důležitá je intenzita jich, ne množství...
https://www.youtube.com/watch?v=EiD3Xgg0TXk
31.10.2015 03:05:26 | zelená vílareagovat
v bublině.. Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
je mezi druhou a třetí ráno a já si tohle čtu nahlas, směju se... usmívám, kývám hlavou, jsem ironická žijící pro svobodu... plop... a taky, je to krásný...
31.10.2015 02:56:11 | zelená vílareagovat
podél hranice... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
už kvůli tomu, co jsi napsal je čest být člověkem...
čemu říkat ne, jako člověk :
ne, tomu co nechceš
ne tomu, co zatím nevíš, že nechceš, ale přeješ si to
ne kompromisům
ne, když víš, že to nebudeš moci splnit
ne výjimkám
ne sobě samému
...
zpochybněné je to, čemu a komu dovolíš to zpochybnit...
přišla jsem v pondělí na pokoj něco řešit a byl tam někdo na návštěvě... vstoupila jsem a pozdravila... a ozvalo se jé dobrý den.. odpověděla jsem, a paní kolem šedesáti let mi povídá, jéé jsem ráda, že vás vidím... znejistěla jsem, vůbec jsem ji neznala, ale ona mi v klidu odvětila, pamatuju si vás z autobusu... to jsem znejistila já.. pokračovala, jezdila jste tehdy na střední... usmála jsem se a říkám, ale já na střední jezdila před dost lety, asi si mě pletete... nikoli, ty vaše oči... usmála jsem se a upravila si brýle... ale ano jste to vy, jezdila jste odtud tam... to ano... víte, mně jste se vždy líbila a nyní u vás tam bydlí syn... dopracovali jsme se, že kousek ode mne...pozdravujte ho až půjde kolem a seznamte se s ním... polkla jsem, a odvětila, že by dost koukal, kdybych ho zdravila z nemocnice... vyšla se mnou ven dáma a říká, hmm asi vypadáte jako za studií... rozesmála jsem se, nikoli, jiný vlasy, jiná postava... ale ona si vás pamatuje...
stojí to za to, být člověkem.... :-)
31.10.2015 02:06:22 | zelená vílareagovat
o slzách... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
hmm... slzy jsou krásnej počin, ještě že je máme... my, lidé...
někdy se ptáme a kdo mě zná?? často se tak ptáme... málokdy na nás, zda my ano... a přitom je tolik podstatný porozumět sobě, své podstatě...i u lidí kolem sebe, když ji neznáme neumíme jednat...
znát se a být věrni sobě potřebuje moudrost k tomu se poznat a znát a taky odvahu, zůstat tomu věrnej...
lidé ti dávají tolik věcí, ale zároveň tím něco žádají... odezvu, odpověď, radost, vděčnost... očekávají... ale od sebe neočekávají nic, mají dojem, že tím přiložením k někomu mají právo očekávat od někoho... zvláštní...
31.10.2015 01:18:38 | zelená vílareagovat
podél hranice... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
...nemohu se nabažit....cestovateli tehdy i teď...lovče ze stezek
zapomenutých krajů........Ji.
o slzách... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
....milý En...díky za tuto báseň......Ji.
P.S.....Jinak,když po ránu koukám bez brýlí do zrcadla,tak vidím jen
nejasné obrysy.....oči mé slabší.....srdce toho ví víc....Ji./úsměv/