purplení...

někdy jsou takové podvečery
nebe azurově modré lehce zfialoví
budovy jsou najednou zřetelné
nejen jako substance
ale také jako esence

prach se usadí
obrysy domů vystoupí ostře dopředu
jako siluety obrů ve světle reflektorů
na obloze se objeví holubi
krouží nad střechami
a dolů se snese báň z tureckých lázní
se vznešenou jednoduchostí
svatého Marka v Bouwerí

stačí se podívat
na intimitu trojúhelníku
starých mezníků
najít lidský dotek v úlu
vyčistit mysl
přijímat tisíce vjemů
ze všech stran
odít se do kožešiny a peří
a naslouchat tam
kde cysta a křemen
spolu ještě hovoří