Komentáře přijaté
Komentáře slouží k vyjádření vašich názorů, postojů či kritiky.
klovy bez zobání... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
Moc povedené! Ostatně jako vždy.
Za pár minut vyrážím na lov optickou čočkou a tvé rady si prosím beru s sebou.Díky za ně.
jaké je to doufat?... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
... snít o něčem nepravděpodobném má své jméno, říká se tomu naděje...právě proto, že se může stát pravděpodobnou...
15.11.2015 03:32:12 | zelená vílareagovat
léto na severu bývá krátké... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
vzpomínka zabalená do celofánu... a když ji kdykoli rozbalíš září... a má stejnou přirozenost i intenzitu... :-)zázračné...¨
kdysi jsme dělali jednu aukční akci pro jednu školu pro postižené děti a za výtěžek si mohli nakoupit pomůcky na terapii i psem, co jsme zaváděli tam a i pro terapie vůbec... byla jsem nervní, aby to klaplo... byla jsem nervní z toho, že to mám s kolegou uvádět...cestou tam jsem v autě nepromluvila ani slovo, pozoroval mě občasným pohledem... vystoupila jsem a utíkala na záchod... tam na sebe hodila dlaně vody a začala to připravovat...od fotek, co jsem si přála mít kolem, po loga, po lístky na dražbu,...a pak přišla chvíle se převléknout, to už jsem bělela v obličeji, neseděla mi podprsenka pod šaty a tak jsem šla bez ní... a šeptám kolegovi mohu tak?? začal se chechtat, ale jasně...a já stydlivě budeš moderovat sám, chytil mi za ruku a já musela... tehdy jsme vydražili spousty peněz... a já byla šťastná...cestou zpátky jsem v jednom úseku řekla kolegovi zastav... zastavil a já v těch šatech a lodičkách a v noci se prošla potokem co tekl kolem cesty domů...tiše mi pozoroval a pak mi přinesl ponožky a beze slova mi je podal...posadila jsem se na trávu a oblékla si je a začala se chechtat... on taky...chytil mi za ruku a řekl pojď, přiblížíme se a dáme si panáka... v těch ponožkách a večerních šatech jsem odťapala ve vinárně i na záchod a pak pronesla... povedlo se!!!
15.11.2015 03:18:13 | zelená vílareagovat
uvolnění... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
nesejčkuj příteli na pohřbívání je času...a času a času...
bílá a v ní pozorovat světlo je dokonalý, není totiž často zcela vidět, ale pak je průzračný a křehký... a taky trpím úchylkou na nehty... prostě nenalakované nehty je pro mě průšvih... a chodím na ně k mužské populaci :-) má vkus, nezdobí jen upravuje...a taky je jemnej...:-)a )plně toleruje, že si u toho čtu a já plesám v sobě, že nemusím mluvit... :-)))a mohu si číst...
15.11.2015 02:54:25 | zelená vílareagovat
Co bude k jídlu?... Publikoval(a): enigman | Experiment » Ze života
šmankote já nákyp neradu... jdu zabít a sníst krále... amen... :-)))
15.11.2015 02:43:54 | zelená vílareagovat
tam kdes kabát ztěžklý jinovatkou… Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
je snadnější psát než mluvit, zlobit se než se veselit, stát než jít, nalézt než hledat a snadnější je nenávidět než milovat.... ale snadnější ještě neznamená krásnější... :-)
15.11.2015 02:40:25 | zelená vílareagovat
beznoží... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
co je to za nadání, když obrací svět vzhůru nohama,takže míň znamená víc a víc znamená míň?
15.11.2015 02:29:57 | zelená vílareagovat
v tanci proměn... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
tančící elixír... už nějaký pátek znám paní Irenu, je to neuvěřitelná energie, pozitivizmu, úsměvu... pomáhá mi.. poslala jsem ji za jednou pacientkou po mozkové příhodě, aby pomohla s trénováním paměti, slov, situací... šla jsem se za nimi podívat a chvilku stála drze za přiotevřenými dveřmi a slyšela jsem, jak trénují... a paní Irenu, ne nejste hloupá, jste šikovná, tak ještě jednou, co je zde napsáno..křeslo, výborně a kdepak je na obrázku?? v tu chvíli jsem vešla a posadila jsem se do něj... vítaly mě, Ájina šla k nim a já seděla a pozorovala je... úžasná interakce a nechala sem u nich i toho psa, i když jsem s ním měla plán jiný, ale nakonec tu jemnou motoriku zvládly beze mě... jen jsem zasáhla v obrázcích a odpovědích... a pak se opět posadila pozorujíce je tři spolu... Ájina jakoby kontrolovala situaci pohledy ke mně... usmívala jsem se tomu krásnu práce, nevědomé práce pacienta... a mé drahé Irenky, která ve výtahu popotáhla s odpovědí můžeme si popovídat, mám deprese... v těchto chvílích o nich neví... září...
15.11.2015 02:11:36 | zelená vílareagovat
s železnou nocí... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
hmmm noc... má drahá přítelkyně... vzdávám ti hold, tvému tichu, tvému prociťování, všiml sis, že v noci se odkrývá to, co ve dne je zakryté? kdysi jsem v noci otevírala okno a občas do noci křičela: Proč??? už to nedělám...ale okno otevírám pořád...
15.11.2015 01:51:08 | zelená vílareagovat
taillé... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
... užívat... den se ti odnahatí, jako odpkopnutí peřiny pod peřinou...
15.11.2015 01:36:52 | zelená vílareagovat
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
když potkám něco známého objeveného, tak jsem ráda, totiž objevím vždy něco, co jsem do nynějška neobjevila :-)
ani nevím, zda když potkám střechu, začnu pod ní stavět dům s základy, prostě na ní vylezu a budu se dívat... nad i pod :-)a ten pohled si užiju...
15.11.2015 00:57:20 | zelená vílareagovat
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Inu, možná to chce... být důsledným, a stavět trpělivě a od základu. Postavit domek, co roste na slunci a v tichu noci spí, ale není beze snů. Domek na lukách mezi lesy, kde ulicemi jsou údolí a zelené stezky chodníky, abychom domů přicházeli s vůní země na šatech. Domek, v němž nemusíme skládat svoje křídla, abychom mohli projít dveřmi, a neskláněli hlavu, abychom nenarazili do stropu, ani se nebáli dýchat, aby nepopraskaly zdi a nezhroutily se. Domek, v němž přebývají láska i svoboda zároveň.
Tvá báseň mě oslovila, Enigmane, má blízko k fantazii, kterou mám ráda.
Děkuji Ti, básničku si, prosím, ukládám :-)
14.11.2015 07:24:24 | Helen Zaurakreagovat
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
mě inspirovalo k novému pohledu na moji střechu a našla jsem v ní díru.Přidej ještě inspiraci jak přijít k získání jackpotu na novou :-))
13.11.2015 18:13:56 | střelkyně1reagovat
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
Moc se mi líbila ta závěrečná pasáž a v ní tohle: „pálíme si o ní prsty rozum i cit“ asi že je to tak pěkně koncentrovaný.
Vzpomínám si, že jsem kdysi ve Žďáru našel jednu takovou hodně boční uličku a v tý jsem potkal střechu, klasickou sedlovou, dalo by se říct, že obyčejně červenou, ale tahle měla ve špičce hřebenu skleněnou kuličku, ani ne malou, ani ne velkou, ale takovou pěkně průhlednou. Ještě dlouho potom co jsme se spolu tak krásně minuli, jsem se k ní musel v myšlenkách vracet a rozvažovat nad tím, kdo a proč si jí tam asi tak položil. To, že tam byla, nebyla náhoda a stejně tak nebyla náhoda, že jsem si jí všimnul ze země. Nakonec jsem dospěl k tomu, že tam už musela být strašně dlouho a celou tu dobu tam držela díky nerozhodnosti, zjevně jí totiž nebylo jedno, jestli spadne na jih, nebo spíš na sever. Ale taky je dost dobře možný, že šlo jen o výsměch gravitaci, nebo tak něco.
Mám rád střechy, jsou magický a připomínaj odrazový můstky.
o střechách a tak... Publikoval(a): enigman | Poezie v próze » Ze života
A já ji viděla už pokrytou. :O) Fyzicky sice nevidím víc jak za třetí rozměr, přesto mám takové tušení, že tam ostatní jsou. Někdo na mě totiž zaklepal a nebyly tam dveře. Proto nebudu přece kotvit něco, co už krásně levituje. :oD
https://www.youtube.com/watch?v=KLpkXtM-VI8
13.11.2015 06:02:24 | reagovat
